O morálku, navíc s pokleslým bulvárním rozměrem, však v tomto případě nejde. Jde o to, jak funguje tuzemský politický systém 25 let po pádu komunismu, jak vůbec mohlo k Nečasovu skandálu dojít a jak zabránit, aby se opakoval.

Reflexe Nečasova případu se už dávno zastavila na zveřejňování odposlechů jeho sekretářky, samotný tento fakt však vyzývá, aby se pokračovalo někam dál, do sfér, kam pozornost bulváru už nesahá.

Z poněkud serióznějšího pohledu je tedy zvláštní, jak se Nečas, dříve považovaný za čistého a neúplatného politika mohl proměnit v ochránce kmotrů a korupčníků.

Těžko se dá zpochybňovat fakt, že se po nástupu do funkce premiéra opravdu vážně snažil nějak zasáhnout proti mafiánským praktikám v zemi. Jeho protikorupční plán byl mnohem ctižádostivější a ambicióznější než jednotlivé kroky tímto směrem, které nabízí současná vláda.