V Česku málokdo čeká, že se dostane přes 30 procent, stejně jako při volbách před pěti i před deseti lety. Přesto jde o mimořádně významné volby a jejich dopad na starý kontinent i na životy jeho obyvatel bude o mnoho větší než volby, kterými se mění reprezentace jednotlivých národních států.  

Rozpaky z tuzemských voleb do Evropského parlamentu mají řadu důvodů. Češi se především díky působení minulého prezidenta Václava Klause zařadili mezi euroskeptické národy a například polovina z nich si dokáže představit, že země vystoupí z Evropské unie. Podle Eurobarometru mají k odchodu z unie větší sklony pouze Britové a Švédi. Proč tedy ztrácet čas hlasováním o tom, kdo povede instituci, na které mi stejně nezáleží.  

Eurovolbám se nevěnují zdejší politici, u kterých převažuje obava, že případná porážka ohrozí jejich pracně vydobyté pozice. Na jejich hru přistoupila i média, která volby v podstatě ignorují, proto ani předvolební diskuse nemohou mít žádný obsah a často se vyčerpávají jen v opakování naučených frází o tom, jak užitečná či naopak škodlivá je bruselská byrokratická elita.  

Přesto mohou volby přinést převrat v dalším evropském vývoji. Na první pohled se to projevuje aktivitami euroskeptických nebo přímo nacionalistických stran a hnutí, které v Evropském parlamentu nepochybně velmi posílí. Něco se tedy změní a společenství evropských zemí se tím spíše oslabí. Dalo by se už dnes předpovědět, co se bude dít dál.  

Západní experti předpokládají, že se minimálně zastaví integrační proces a že se zároveň znovu začne otevírat propast mezi tradičními státy Evropské unie a novými členy na východě, tedy včetně Česka. Euroskeptici na západě totiž mají úplně jiné zájmy než jejich kolegové z bývalých zemí reálného socialismu.