Zmíněnou zprávu Česko dostalo naposled na konci krizového roku2008, ai když zatím není pád exportu tak prudký, nemusí být na druhé straně ještě u konce.
O tom, že situace je vážná, svědčí i fakt, že politici hospodářskou situaci nekomentují, jak činili v minulých letech, kdy s oblibou strašili návratem krize, aby přiměli občany k úsporám.
Vážnost situace spočívá v prostém faktu, že pokles exportu usvědčuje vládní hospodářskou politiku ze selhání.
Současná vláda vsadila ještě víc než její předchůdkyně na podporu exportu. Tvůrcem hospodářské politiky je fakticky Miroslav Kalousek, který s odvoláním na konzervativní učení tvrdil, že vláda nemá ekonomiku jakkoli ovlivňovat. On prý se soustředí na likvidaci rozpočtového schodku, a tím hospodářským poměrům pomůže nejlépe.
Něco takového však má své důsledky. Nejde příliš o to, že stát omezí svou spotřebu a příliv peněz do ekonomiky. Nakonec ji v posledních třech letech ani neomezil. V důsledku úsporných opatření však může poklesnout domácí spotřeba. Například snižování objemu sociálních dávek společně s úspornou rétorikou mají vždy takový efekt.
Hlavní vládní strana ODS k hospodářské politice přispěla tím, že zabránila zvýšení daní pro podnikatele a živnostníky. Logicky se musely zvyšovat spotřební daně, které donutily občany ještě víc spořit.
Vládní strany se zároveň snažily odbourat zákonnou ochranu zaměstnanců. I to se jim do značné míry podařilo a mimo jiné i z toho důvodu zanikly tisíce pracovních míst. Letos se to už podepisuje na růstu nezaměstnanosti, který patří k nejrychlejším v Evropské unii.
Zmíněná opatření měla i pozitivní efekt. Zabránilo se třeba růstu mezd, a tím se podpořily exportní podniky. Vláda zároveň trvala na snižování úrokových sazeb, což umožňuje firmám snadný přístup k penězům. Také se daří snižovat rozpočtový schodek, i když to paradoxně neplatí pro státní dluh.
Přesto došlo k něčemu, k čemu dojít nemělo. Češi jsou obecně vzato odborníky na zavádění rozumných opatření v nepravou chvíli. V krizovém roce 2009 pouze dvě země v Evropě snižovaly daně, konkrétně Švédsko a Česko. Švédům snížení daní nebránilo udržet vyrovnaný rozpočet, Čechům pomohlo vytvořit dvousetmiliardový schodek, který se jim od té doby nepodařilo snížit ani na polovinu.
Velké škrty podnikly vlády v zemích, které krize zasáhla nejtvrdším možným způsobem. Těmto zemím nic jiného nezbývalo, protože se jejich rozpočtový schodek dostal mimo kontrolu. Musely šetřit, i když tím zlikvidovaly na několik let hospodářský růst. Je to pochopitelné, domácí spotřeba zajišťuje ve všech zemích většinu hospodářské růstu, bez ní nemůže prosperovat část průmyslu zaměřená na domácí zákazníky, stavebnictví ani zemědělství.
Opět existuje jedna výjimečná země, tedy Česko, které ke stejnému kroku přistoupilo, i když nemuselo. Spotřeba domácností je dnes o pět procent nižší než před nástupem Nečasovy vlády. Více šetří jen domácnosti v Řecku a Portugalsku.
Vládní hospodářská politika chtěla vyrovnat výpadek v domácí spotřebě podporou exportu, vliv zahraničního obchodu však není zdaleka tak velký, aby mohl něco změnit na pětiprocentním propadu domácí spotřeby. Není bez zajímavosti, že tato politika už jednou selhala v osmdesátých letech v socialistickém Československu i v dalších komunistických zemích, a v důsledku vedla ke krachu celého systému.
Stejnou strategii jako Česko zvolil i tentokrát starý federální partner Slovensko, kterému ovšem zatím vychází, mimo jiné i z toho důvodu, že domácí spotřeba klesla jen velmi málo. Také se lépe daří tamnímu exportu, který těží z investičních pobídek slovenských vlád a z přijetí eura.
Říjnová data o exportu ukazují, že Česko dnes dochází ke zlomovému bodu. Domácí spotřeba byla potlačena řeckou či portugalskou metodou, další dějství nastane příští rok novým zvýšením daně z přidané hodnoty. Teď přestává fungovat jediný nástroj, jehož pomocí se dalo krizi čelit.
Na přelomu let2012 a2013 tedy dojde ke konečnému sčítání ztrát, které utrpěla česká ekonomika po úsporných krocích Nečasovy vlády. Ministři budou nepochybně říkat, že šlo o nutné oběti, protože jedině tak jsme dokázali udržet jeden z nejnižších státních dluhů v Evropské unii. Věřme, že se dosavadní bilance v příštím roce opravdu potvrdí. Přesto by tuzemská ekonomika potřebovala aspoň ještě jednu dobrou zprávu. V nejbližších měsících se zřejmě nedá čekat zvenčí, od současné české vlády také zatím nezaznělo ani jediné povzbudivé slovo. Prostě nezbývá než sledovat, kdy tuzemská ekonomika narazí na dno a jestli se od něj tak nějak samočinně odrazí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
