Samozřejmě se už objevují hlasy, že by se zase tolik šetřit nemělo, ovšem to jsou zatím jen první vlaštovky. Tak odvážná slova si navíc dovolí říkat pouze člověk s takovou autoritou, jako je guvernér České národní banky. Prostý politik či jiný účastník veřejné debaty se raději drží všeobecně přijímané pravdy o šetření.

Proto je tak snadné přehlédnout slepou uličku, do níž se kvůli šetření dostalo zdravotnictví. Celý resort ztrácí na efektivitě jen z toho důvodu, že se šetří. Případné chyby se pak řeší tím, že se požadují další úsporné kroky. Zhruba to odpovídá hašení požáru benzinem.

Zdravotnictví se tedy podle vládních politiků ocitlo v hlubokém deficitu a důvodem mají být nedotažené reformy případně špatné hospodaření pojišťoven. Při takovém tvrzení by se měl člověk zarazit už z toho důvodu, že stejní politici dohlížejí na zdravotnictví už šest let. Co tedy celou dobu dělali?

Ve skutečnosti zdravotnictví v žádném hlubokém deficitu není. Roční deficit pět nebo šest miliard znamená dvě procenta z celkového obratu, a s tím se dá přežít i několik let, i když to může přinést určité zpoždění v platbách. Když nejde o nic horšího, tak se není třeba zmíněnými nářky zabývat.

Pokud ovšem člověka zajímá zdravotnický resort, tak by se mohl podívat podrobněji, jak vznikl tento relativně malý schodek a jaký může mít důvod.