Je sice jasné, že Babiš se svým hnutím ANO 2011 bude k většině ve sněmovně potřebovat Sobotkovu sociální demokracii, předpokládá se však, že sociální demokraté Sobotku svrhnou a připojí se k Babišovi jako menší koaliční partner.
Takové spekulace znějí dost divně. Nejvýznamnější muži ve státě nemají nic jiného na práci, než kout vzájemně pikle a jeden svrhávat druhého. Přesto minimálně část novinářů a možná také občanů takovým úvahám věří. Pak ovšem není divu, že celá politická scéna vypadá jako parta uličníků, kteří prostě dělají jen lumpárny.
Ve skutečnosti jde v politice o něco jiného. Zprávy o údajném komplotu Babiše se Zemanem proti Sobotkovi jsou spíše odrazem minulé doby, kdy se z politiky vytratila racionalita a kdy se změnila na proud konfliktů mezi politickými loutkami, které byly ve skutečnosti řízeny neviditelnými mocenskými klikami prosazujícími operativně své zájmy.
Poměry se však změnily, protože volby v roce 2013 byly svého druhu revolucí, která převrátila zvyklosti nastavené v uplynulých čtyřiadvaceti letech. Teď už je všechno jinak, politiku už netvoří strany etablované desítky let, ale politici náhodně vynesení do čela státu několika revolučními kroky. To se týká v první řadě Babiše a Sobotky.
Podnikatel z Agrofertu je na politické scéně úplně nový člověk, sociálnědemokratický předseda se dá označit za staronového, protože přežil svou politickou smrt při nedokončeném puči svého blízkého spolupracovníka Michala Haška.
Tito lidé se nám nemusí líbit a nemusí se líbit ani sobě navzájem, právě oni však mají rozhodující moc ve státě a k jejímu udržení jeden druhého potřebují. Proč se však objevují spekulace o tom, že si vlastně jdou po krku? Zastupují totiž jediné dvě relevantní politické síly a přitom zároveň vytvořili společnou vládu.
Předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr financí Andrej Babiš
Foto: ČTK, Roman Vondrouš
Jindy by se řeklo, že jde o velkou koalici, kdy se hlavní soupeři musí dohodnout, aby vůbec nějaká vláda byla. O tom, kdo je silnější, se pak rozhodne ve volbách. V zemích, kde velké koalice nejsou zvykem, lidé přirozeně uvažují, kdo z obou partnerů toho druhého podrazí, ve vyspělejších demokraciích je jasné, že obě velké strany vytvoří mechanismus, který zajistí klid zbraní a vyloučí každou vážnější potyčku.
V Česku o klasickou velkou koalici nejde. Dohoda dvou velkých stran na vládě přesto může na tomto principu fungovat. Teprve v průběhu měsíců a let může v polaritě mezi ČSSD a ANO 2011 vykrystalizovat nová politická scéna.
Úkolem Babiše a Sobotky, už jenom z hlediska jejich vlastních mocenských zájmů, tedy není, aby si navzájem mydlili schody. Jeden musí vytvořit novou stranu, druhý musí tu svou důkladně transformovat, aby jejich převaha nad ostatními měla delší trvání.
Voliči rozhodli, že chtějí v politice nový začátek. Možná to tentokrát nevyjde, ale strany nemohou beztrestně jejich verdikt ignorovat.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
_profil_top.jpg)
