Bohužel nové takzvaně rychlejší tempo neznamená žádný velký převrat, protože v příštím roce důchody vyrostou v průměru o 200 korun.  

V takové zemi žijeme, musí připustit důchodci. I když má vláda víceméně dobrou vůli, nedokáže zajistit ani lidem, kteří celý život pracovali, ve stáří dostatečné příjmy. Když nemohou žít manželé ze dvou důchodů, pak se penzista velmi snadno dostane do situace, při které nebude mít ani na nájem.  

Důvodem je na první pohled státní rozpočet. Za starobní důchody loni utratil 310 miliard, tedy skoro třetinu svých příjmů, dalších 28 miliard šlo na vdovské a sirotčí důchody. Úsporné kroky z roku 2013 se v této souvislosti zdají být pochopitelné a nakonec byly také účinné.  

Do té doby se důchody automaticky zvyšovaly o inflaci a třetinu růstu reálných mezd. Zásahem Nečasovy vlády se nárůst důchodů na vyrovnání inflace snížil na třetinu. Protože se v té době mzdy prakticky nezvyšovaly, reálné příjmy konkrétních důchodců klesaly. Na druhou stranu nerostly ani státní výdaje. Účel byl splněn.  

Teď vláda vrací pravidlo, podle kterého se penze nebudou zvyšovat o třetinu inflace, ale o celou inflaci v uplynulých dvanácti měsících. Změna parametrů je příznivá a skutečně zajistí, že se příjmy důchodců přestanou propadat. Ovšem vzhledem k tomu, že se cenový růst v poslední době zastavil, k žádnému výraznému zvýšení nedošlo. Jinými slovy: i když stát otevřel svůj měšec, musí i nadále dávat pozor, aby se z něho nevysypalo víc peněz, než je nezbytné.  

Povzdech důchodců nad tím, že zestárli v nevhodnou dobu v nevhodné zemi, je v tuto chvíli jedinou možnou reakcí. Přesto je jasné, že u toho není možné zůstat, že je třeba změnit parametry důchodového systému tak, aby většina lidí nemusela spoléhat na podporu z většinou prázdné státní pokladny.  

Byla si toho vědoma i vláda Petra Nečase, která chtěla lidem umožnit, aby si na penze uspořili u soukromých fondů. Nepovedenou reformu však nová vláda zruší a není se co divit. To ovšem neznamená, že by okamžitě neměla hledat jinou odpověď na stejnou výzvu.  

Současný neohrabaný systém financuje penze z platů stávajících zaměstnanců. Těm se logicky nechce moc odvádět, protože jim stát při jakémkoli příspěvku zaručuje v budoucnu jenom unifikovaný důchod, dobrý nejvýš k tomu, aby je udržel nad hranicí chudoby. Od státu by bylo poctivé přiznat, že ze svých financí dokáže zajistit jen v zásadě minimální důchod.  

Pak ovšem musí navrhnout a zorganizovat cestu, jak si lidé mohou navíc naspořit na osobní penzi. V této chvíli není možné jít cestou soukromých fondů, které se zdiskreditovaly, je však možné využít příklady ze Skandinávie nebo Holandska, kde také osobní důchody administruje stát.  

Nejde zvýšit penze jen o 200 korun a potom už neříci ani slovo.