Ministerstvo kultury totiž postavilo dům od střechy, naštvalo komerční sektor, naštvalo diváky, kteří nevědí, proč by měli platit víc, když média veřejné služby vůbec nešetří, a především, neodpovědným přístupem k problematice notifikace státní podpory ohrozilo samotná média veřejné služby, která se mohou ocitnout v situaci, že budou muset vybrané poplatky vracet. Ještě je ale čas situaci zachránit a problematické pasáže z novely vypustit.

Zákulisní dohody aneb o nás bez nás

Selským rozumem vzato, by člověk očekával, že tvorba zákona, který se týká většiny občanů České republiky, zde plátců poplatků veřejnoprávním médiím, bude od počátku naprosto transparentní a veřejná (protože veřejnoprávní). Že bude probíhat široká diskuse nejen „koncesionářů“, úředníků ministerstva, ale i komerčních subjektů, které tato novela může poškodit a také ve finále poškozuje. A skutečnost je jaká? Máme tu vládní, dříve pětikoaliční, válec, který vyznívá jako tradiční „dohoda chlapců, co spolu hrají tenis“. Takto dohoda předsedy vlády a bývalého generálního ředitele České televize Petr Dvořáka. Dohoda, že navýšení televizních poplatků, a především jejich indexace (pravidelné navyšování) je hotová věc. Ještě na jaře 2024 jsme mohli napříč médii číst a slyšet, že od 1.ledna 2025 se poplatky zvyšují a veřejnoprávnost je v ČR zachráněna. No, nestalo se. Dvořák nebyl opětovně zvolen, a nejen v souvislosti s touto nečekanou změnou se konečně velká mediální novela stala skutečně věcí veřejnou! Intenzita nástupu této diskuse překvapila nejen ministra Baxu, ale i poslance.

Co je tedy na velké mediální novele špatně?

Dalo by se zjednodušeně říct, že skoro všechno důležité. Je to samozřejmě enormní vliv aktivismu nekritických podporovatelů veřejnoprávnosti a zákulisní machinace při jednání o jejím původním znění. Špatně je i celý konstrukt výběru veřejnoprávních poplatků. Struktura plátců poplatků narazila především v typu a velikosti právních subjektů dle počtu zaměstnanců. Jedná se o strukturální úpravu, nikoli pouze úpravu čistě formálního či administrativního charakteru. Struktura se mění u právnických osob, kde už poplatek není vázán na přístroje, ale stává se z něj jakási „daň ze zaměstnanců“.