Server Lidových novin Lidovky.cz publikoval v pondělí dne 8. května 2023 rozsáhlý rozhovor s vůdcem Sudetoněmeckého Landsmanšaftu a známým dlouholetým útočníkem na Benešovy dekrety a české zájmy Berndtem Posseltem. Nadpis článku začíná téměř neuvěřitelně: „Fiala zachránil čest Evropy…“
Odhlédněme nyní od tragikomičnosti premiéra Fialy, který je mj. znám provázaností se zmíněným sudeťáckým aktivistou (a politikem z CSU) již od počátku 90. let, kdy oba pánové společně působili v tzv. Panevropské unii. Petr Fiala byl tehdy předsedou jejího Moravského zemského výboru, zatímco Berndt Posselt zastával podobnou funkci v Německu. Mají spolu mnoho pěkných, téměř mladistvých fotografií.
Osoba a ambice Berndta Posselta nás provází celou novodobou historií samostatné České republiky. Opakovaně jsme slýchali jeho výroky o tom, jak Benešovy dekrety patří na smetiště dějin, sledovali jsme jeho agresivní kritiku Helmuta Kohla za to, že nepřipustil, aby se Sudetoněmecký Landsmanšaft stal třetí stranou rozhovorů předcházejícím Česko-německé deklaraci, jakož i kritiku toho, že v celé této deklaraci, která uzavřela palčivou éru dramatických společných česko-německých vztahů jednou provždy, nikde nezazní slovo „sudetský Němec“. Jeden z těch, kteří tuto deklaraci – a tedy velmi složité vyrovnání mezi Čechy a Němci – vnitřně nikdy nepřijali, byl právě Berndt Posselt. Vyložil si ji proto nikoli jako konec diskusí o pozici Sudeťáků v Čechách, ale právě jako jejich začátek. Svoje by k němu mohli říct i první čeští europoslanci z ODS, jimž se Posselt aktivisticky snažil bránit v přijetí do frakce evropských lidovců (EPP).
Máme být kromě západních spojenců vděční za osvobození od nacismu i Rudé armádě?Anketa
Berndt Posselt má u nás nepochybně i řadu zastánců, a dokonce prý i přátel. Typickým spojencem jím reprezentované německé menšiny, dlouhodobě nostalgicky zahlížející po chalupách a továrničkách v českém pohraničí, jsou lidovci. Jejich vrcholoví exponenti (Herman, Bělobrádek atp.) opakovaně jezdí hovořit na pódia sudetoněmeckých srazů, z nichž ještě v nedávně minulosti a právě od lidí typu pana Posselta zaznívaly výroky mimořádně nepřijatelné vůči České republice a jejím zájmům.
Připomeňme si, že celý SdL je protknut pocitem křivdy odsunutých Němců a jejich potomků. Připomeňme si ale také osobu Konráda Henleina, jehož SDP podporovalo v předválečných volbách okolo 90 % těchto českých Němců, kteří byli po válce odsunuti. Připomeňme si, že henleinovská SDP (Sudetendeutsche Partei) vznikla původně jako podpůrná entita vůči nacistické NSDAP v předválečném Československu, aby se po podpisu Mnichovské dohody definitivně stala její oficiální plnohodnotnou součástí.
Zdejší přátelé a obdivovatelé pana Posselta (lidovecký exministr Herman, profesionální přítel všech liberálních premiérů, brněnský právník Pokorný, odpadlý kněz a blogger Jandourek i jeho vedoucí Šafr) na to rádi zapomínají, když jej dnes téměř kolaborantsky vzývají jako velkou pozitivní osobnost českoněmeckých vztahů a moderních evropských dějin.
Jistě, mají na tento svůj zvrácený názor právo. Přesto, je opravdu vhodné publikovat interview s tímto člověkem zrovna 8. května v Den vítězství? V den, kdy oslavujeme porážku Německa, které rozpoutalo nejbrutálnější konflikt v historii lidstva se vším, co to znamenalo? (Miliony Židů, kteří nepřežili koncentrační a vyhlazovací tábory, desítky milionů mrtvých vojáků, teror vůči civilnímu obyvatelstvu téměř po celé Evropě a v části Asie, nezměrné materiální škody, které se sanovaly desítky let, jakož i celá města srovnaná se zemí…)
Možná bychom rozhovor s panem Posseltem přijali, kdyby se 8. května u příležitosti připomínky konce II. sv. války (což si v Německu určitě nepřipomínají) přijel do Lidic poklonit obětem nacistického řádění. Anebo do Liberce, aby odhalil pomník desítkám tisíc svých krajanů – zavražděných českých Němců, kteří po odtržení Sudet v roce 1938 zůstali věrni Československu a raději se nechali Gestapem odvléct do koncentračních táborů. Pak by interview s tímto člověkem na webu jednoho z předních českých deníků dávalo smysl. Ale publikovat 8. května jakýkoli jiný kontext v souvislosti s touto mimořádně spornou osobou není možné vnímat jinak, než jako provokaci.
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
