Petr Měchura: Zvýší se platby občanů za odpady?

Je zvýšení poplatku za skládkování na 1000 Kč za tunu dostatečné?

Před více jak 2 lety vznikla na MŽP poradní skupina s cílem omezit skládkování neupravených komunálních odpadů, tak jak nám to ukládá směrnice Evropské unie a podporovat jejich energetické využití, které bylo u nás v důsledku chybných rozhodnutí minulých vedení MŽP záměrně opomíjeno. Dále také podporovat integrované systémy nakládání s odpady, které zdárně fungují v okolních západních zemích. Jejími členy byli zástupci svazu měst a obcí, hospodářské komory, odpadářských asociací, výzkumné sféry, zkrátka všichni, jichž se to týkalo. Některé nadnárodní odpadářské firmy si však záhy uvědomily, že by tato jednání mohla výrazně ohrozit jejich dosavadní lukrativní byznys s odpady, a tak byla tato poradní skupina ze záhadných důvodů náhle rozpuštěna a nahrazena jinou, kam již nebyli jmenování zástupci institucí, ale přímo určité osoby a velkou váhu získala Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH), která se před tím zbavila většiny svých českých členů včetně mne jako výkonného ředitele, takže nyní zastupuje především velké nadnárodní skládkařské firmy .A.S.A. a AVE CZ a Marius Pedersen a podle toho samozřejmě vypadala její činnost v této poradní skupině. Když jsem po té požádal tehdejšího ministra Chalupu o účast asociace, která zastupuje zájmy českých odpadářských firem, a naopak vyloučení zástupců ČAOH, jejíž firmy nedodržují zákony naší republiky a za kartelové dohody byly koncem roku 2012 potrestány pokutami v řádu desítek milionů korun, odpověděl mi tehdejší náměstek ministra Chalupy Mgr. Podivínský (pozdější ministr), že „její účast v pracovní skupině věnované problematice poplatku za skládkování je nezbytná pro dosažení vyváženosti zájmů“.

Jak jednání probíhala?

Jednání původní skupiny byla věcná a plně v zájmu budoucnosti odpadového hospodářství při respektování směrnic Evropské unie o co nejrychlejší ukončení skládkování komunálního odpadu. Proto se jasně vymezil absolutní konec jeho skládkování do 10 let a postupné zvyšování poplatků za uložení tuny takového odpadu na skládku ze současných 500 Kč až na 2500 Kč. Hlavní diskuse se spíše vedly už jen o rozdělení výnosů těchto poplatků, kolik zůstane obcím se skládkou, kolik krajům a kolik Státnímu fondu životního prostředí na efektivní podporu výstavby nových zařízení na energetické využívání odpadů. Nová poradní skupina na tyto výsledky předchozí skupiny nijak nenavázala a její zástupci v ní prosazovali samozřejmě zcela odlišná řešení.

K čemu dospěli?

Nová poradní skupina se shodla na zvýšení poplatku na pouhých 1000 Kč/t odpadu, a to ještě prakticky až za několik let (což kopíruje i současný návrh na novelu zákona o odpadech, která je právě schvalována v Parlamentu), přičemž všichni odborníci se shodují, že spalování odpadů se vyplatí až od 1500 Kč/t výše. Co k tomu dodat?

Neovlivnily jednání této nové skupiny obavy, aby při podpoře spalování nehrozil podobný kolaps jako v případě fotovoltaiky?

Ano, i to byl argument odpůrců spaloven odpadů, a poukazovali např. na Německo, kde státní podpora spaloven před pár lety vyústila do stavu, že se jich postavilo více, než bylo třeba a že některé nemají nyní co spalovat. Pravdou ale je, že Německo bylo vždy v odpadovém hospodářství vepředu, a tak se stávalo, že občas přestřelilo. - jako před 10 lety v zavádění mechanicko-biologické úpravy odpadů (kde část skončila u nás v silážních jámách) a později v podpoře spaloven. My však máme možnost se poučit z jeho chyb a postupovat rozumně jako sousední Rakousko. Navíc oproti výstavbě fotovoltaických elektráren, kde stačilo za babku odkoupit pár hektarů pole, dojít si do banky pro mnohamilionový úvěr, vyřídit stavební povolení, objednat v Číně levné fotovoltaické panely, namontovat je, a vše bylo během několika měsíců hotovo. Ovšem výstavba spalovny od vytipování vhodné lokality, přes jednání s místními orgány, občany a tzv. ekologickými iniciativami, po vypracování projektu a získání stavebního povolení spolu se samotnou výstavbou zabere přes 5 let, takže případný boom by byl okamžitě zpozorován a dalo by se na něj včas reagovat. I z těchto důvodů je jasné, že bychom byli rádi, kdyby se stihlo v nejbližších 10 letech postavit alespoň 3 nové spalovny, abychom alespoň částečně splnili směrnice Evropské unie.

Hlavním argumentem ale prý bylo, že zvýšením poplatku za skládkování a spalováním odpadů by došlo k výraznému navýšení poplatků občanů za odpady?

Ano, to je opravdu ten největší strašák, který slyšíme na každém kroku od zástupců zahraničních skládkovacích firem. Přitom to vůbec nemusí být pravda! Cena, kterou platí občané za svůj odpad, se totiž skládá z ceny za nádobu (popelnice 720 Kč, kontejner 9000 Kč), jejich svozu (nákladní vozy s lisovací nástavbou jsou za miliony), třídění a až na závěr za uložení toho, co zbude na skládku a i v tom skládkovací poplatek nedosahuje ani polovinu ceny za uložení.K tomu je část odpadů ukládána jako tzv. technické zabezpečení skládky, a ta je od jeho platby zcela osvobozena. Takže každý absolvent základní školy si lehce odvodí, že i jeho několikanásobné zvýšení o stovky procent by znamenalo ve skutečnosti vyšší zátěž pro občany jen v řádu maximálně desítek procent. Ani to ale není jisté – když se podíváme do obchodního rejstříku zahraničních skládkovacích firem .A.S.A. či AVE CZ, do sbírky listin na jejich účetní závěrky, jaké každoroční zisky včetně těch z kartelových dohod mají, a rozpustíme to do výsledné ceny pro občany, tak možná ani žádné zdražení nebude třeba – jen se sníží legální a nelegální zisky těchto společností. Proto z toho mají tyto firmy takový strach!

Takže jaké jsou závěry?

Závěry jsou jasné – zvýšením skládkovacího poplatku na pouhých 1000 Kč/t je prakticky zaražena výstavba nových spaloven komunálního odpadu, neboť ta se až na výjimky zatím neobejde bez dotací. A i kdyby se za pár let situace změnila a poplatky se dostatečně navýšily, tak už bude pozdě, protože tak rychle už nikdo novou spalovnu nedokáže postavit. Už nyní je tedy jasné, že určený termín definitivního ukončení ukládání neupravených komunálních odpadů na skládky v roce 2024 nemůže být dodržen. Ony nadnárodní skládkovací společnosti to samozřejmě velmi dobře vědí a počítají s tím, že do té doby budou ze všech sil rejžovat ze svých skládek maximum a převádět tyto zisky do zahraničí buď přímo, nebo nepřímo skupováním dalších komunálních podniků a posléze prodáním celé skupiny za desítky miliard novému investorovi (jako nyní např. skupiny AVE CZ). A až tento termín uplyne, budou připraveny na výrobu tzv. náhradních paliv z upraveného komunálního odpadu, které budou prodávat teplárnám jako náhradu za energetické uhlí. K tomu ale potřebují, aby jim ty odpady od obcí a měst patřily – a proto druhým hlavním výstupem jednání této nové poradní skupiny je absolutní odmítnutí integrovaných systémů nakládání s odpady, které tak výborně fungují na západ od našich hranic. V tom případě by si totiž svazek obcí a měst své odpady zpracovával sám a peníze za vytříděné druhotné suroviny a za energii z jejich spálení by neodtékaly do zahraničí a z nadnárodních odpadářských firem by se staly pouhé svozové firmy, čemuž se snaží za každou cenu předejít.

Myslíte si, že je možné těmto pesimistickým závěrům ještě nějak zabránit?

To bude záležet na poslancích. O novele zákona o odpadech se nerozhoduje naštěstí na ministerstvu, ale v parlamentu. Jestliže je možné zlobbovat některé úředníky, těžko více než polovinu poslanců. A pokud budou dostatečně pravdivě informováni a budou hlasovat podle svého uvážení a přesvědčení, tak vše může dopadnout úplně jinak, než si představují tyto nadnárodní skládkovací firmy, my splníme závazky vůči Evropské unii a občany to nemusí stát ani korunu navíc.