Tvrzení je to nepříjemné, ale těžko proti tomu co namítat. Za první republiky se činila zásadní politická rozhodnutí v kuloárech hlavních českých politických stran, protože ty ostatní (totiž ty německé, slovenští luďáci a KSČ) byly pokládány za „nestátotvorné“. Můžeme dodat, že i za Rakousko-Uherska bylo chování českých stran v Říšské radě většinou protestní. Se zánikem první republiky vzaly i české pokusy o parlamentarismus za své a nic na tom nezměnily ani tři poválečné roky.
Zkrátka, po několik generací jsme neměli příležitost učit se demokratickému chování a rozhodování. A když jsme ji po listopadovém převratu konečně získali, nevyužili jsme ji. Proč a jak se tak stalo, to je velké téma, které by se mělo stát námětem celospolečenské sebereflexe.
Výsledky nedávných voleb nesvědčí o naší náklonnosti k parlamentarismu, protože známe jen ten nefungující. Kdy se tedy naučíme demokratickému smýšlení, chování a rozhodování? Tak jako jiné národy, jimž se to podařilo. Byla to pro ně strastiplná a pracná cesta. Trvalo jim to i celá staletí. Ale třeba takoví Němci to stihli za padesát let. Nám nezbývá než s tím začít právě teď. Pokud ovšem o to budeme opravdu stát.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
_profil_top.jpg)
