Tvrzení je to nepříjemné, ale těžko proti tomu co namítat. Za první republiky se činila zásadní politická rozhodnutí v kuloárech hlavních českých politických stran, protože ty ostatní (totiž ty německé, slovenští luďáci a KSČ) byly pokládány za „nestátotvorné“. Můžeme dodat, že i za Rakousko-Uherska bylo chování českých stran v Říšské radě většinou protestní. Se zánikem první republiky vzaly i české pokusy o parlamentarismus za své a nic na tom nezměnily ani tři poválečné roky.

Zkrátka, po několik generací jsme neměli příležitost učit se demokratickému chování a rozhodování. A když jsme ji po listopadovém převratu konečně získali, nevyužili jsme ji. Proč a jak se tak stalo, to je velké téma, které by se mělo stát námětem celospolečenské sebereflexe.