Vláda schválila rozpočet. Světe div se, deficitní. Příští rok se tak zadlužíme o dalších 50 miliard. Nyní dejme stranou všechny ekonomické teorie a zapojme selský rozum.
Vezměte si jednoduše rodinu, kterou dlouhodobě tíží to, že nevydělává tolik, kolik musí měsíčně zaplatit. Modelový příklad: muž domů nosí 35 000 korun čistého a žena 20 000. Vcelku solidní přijmy, na rodinu v rámci Česka určitě nadprůměrné. Jenže si vzali hypotéku na krásný byt v Praze. Ten je vyšel na osm milionů. Splátka na tento byt je zhruba 30 000 korun. Na další poplatky (fond oprav, pojištění atd.) s bytem spojené vynaloží manželé něco kolem 5000. Rodina si hezky bydlí, ale rozpočet je našponovaný. Na všechny povinné (mandatorní) výdaje zbývá plat manželky. Tak tak to každý měsíc vyjde, když sečteme jídlo, oblečení, energie a spoření pro děti.
Manželovi se ale v práci daří a postoupí na vyšší manažerskou pozici. S tím je spojen růst platu o 15 000 korun. Nyní rodina v klidu pokryje své potřeby a zbývá jí i na spoření, nebo na to, aby velkou hypotéku mohla dříve splatit. Jenže. Manžel se rozhodne, že při vyšším platu si mohou pořídit také exkluzivní vůz. Přeci nebudou se svojí „oktávkou“ parkovat vedle těch sousedovic „esúvéček“. Tak si pořídí Porsche, protože už je přeci manažer. Za leasing na 5 let dá zhruba 25 000 měsíčně.
Nově je tedy rodina v situaci, kdy za byt a auto dává 60 000 měsíčně. Na zbytek jí musí stačit 10 000. Jenže jak to zaplatí? Jíst musí. Dřív nebo později si bude muset půjčit. A bude doufat, že jednomu z partnerů opět zvednou plat. Jen se nesmí stát, že o práci jeden nebo druhý přijde.
Že je tento scénář absurdní? Ano a zcela. Jenže jsem na něm chtěl demonstrovat, jak vypadá náš – řečeno slovy ministra financí – „předvolební rozpočet“. Nacházíme se v době, kdy se nám nebývale daří (+4,7 %). Nicméně splácet staré závazky a vytvářet rezervy na časy zlé se nám nechce. Místo toho před volbami všem přidáme: důchodcům, učitelům zaměstnancům ve veřejné správě, vysokým školám. Prostě všem. Jak si lépe koupit hlasy? Jenže co budeme dělat, až se časy zhorší a naše ekonomika bude v krizi?
Prezident Zeman s odkazem na ekonoma Johna Maynarda Keynese vždy radí, abychom se krizí proinvestovali. Jenže se zapomíná, že aby mohl stát krizi ustát, musí vytvářet rezervy v časech dobrých. A ty probíhají právě teď. Jenže naše vláda žádné rezervy nevytváří, jen dál a dál utrácí. Až přijde krize, budeme muset opět utahovat opasky. Přitom každá rodinná firma by si rezervy na časy horší dělala…
Petr Vlasák, analytik
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
