Přitom – připomeňme si – samotný program NSDAP je sice oslavou „velkoněmectví“, avšak o programovém antisemitismu v něm ještě nenajdete ani slovo. Teprve po převzetí moci Hitlerem došlo k ustanovení „židovské otázky“ jako jednoho z klíčových programových bodů Třetí říše.

Legislativní oporu tomuto genocidnímu konání poskytly tzv. Norimberské zákony (německy Nürnberger Gesetze), což je souhrnné označení pro rasistické zákony slavnostně vyhlášené na Říšském sněmu NSDAP (Reichsparteitag der Freiheit) v Norimberku 15. září 1935. Šlo především o dva ústavní zákony německého Říšského sněmu přijaté 15. září 1935 v Norimberku: zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti.

K tzv. Norimberským zákonům lze obsahově přiřadit i jiné zákonné úpravy obsahující nástroje k perzekuci tzv. „rasově méněcenného obyvatelstva“, např. zákon o zdravém manželství.

1. zákon o říšské vlajce (Reichsflaggengesetz, RGBl. 1935 I S. 1145) prohlásil vlajku s hákovým křížem, používanou dotud pouze NSDAP, říšskou vlajkou.

2. zákon o říšském občanství (Reichsbürgergesetz, RGBl. 1935 I S. 1146) především odlišil státní příslušnost a říšské občanství. Přitom politická a jiná práva se výslovně spojovala pouze s říšským občanstvím. Říšskými občany se měli stát pouze občané německé krve, kteří o to požádají a kteří prokážou ochotu a způsobilost sloužit Říši. Jen jim příslušela plná občanská práva. Toto ustanovení nebylo ve skutečnosti nikdy naplněno, s výjimkou Židů byli až do konce 2. světové války považováni za říšské občany všichni Němci. Židé tak přestali být německými občany. Zákon o říšském občanství byl do roku 1943 postupně doplněn o celkem třináct prováděcích nařízení systematicky zbavujících Židy veškerých občanských práv. Zákon o ochraně německé cti a německé krve především zakázal uzavírání manželství i mimomanželské vztahy mezi Židy a ne-Židy, neuznával jejich uzavření v cizině. Zapovídal také Židům ne-Židy zaměstnávat.