Projevu byla přikládána velká důležitost, na pravidelné schůzce šéfredaktorů českých novin s vedoucím skupiny Tisk v kulturněpolitickém oddělení Úřadu říšského protektora Wolfgangem Wolframem von Wolmarem 20. září 1940 bylo řečeno:

„Hofman: Poslední dny přinesly dvě velmi důležité události, ke kterým je třeba soustředit pozornost tisku a vést diskusi. Je to především projev říšského ministra propagandy dr. Goebbelse k českým kulturním pracovníkům na jejich zájezdu. Je to projev významu zásadního, poněvadž tvoří jasnou základnu pro postavení protektorátu v německé říši a pro postavení českého národa. Z tohoto projevu je nutno vycházet a je nutno provést zcela jasné třídění podle dělítka, které zde bylo dáno. To je úkolem tisku. Vhodnou příležitostí k tomu je právě pobyt českých kulturních pracovníků v říši, kteří mohou vydat svědectví, jež zdejší šeptané propagandě zasadí smrtelnou ránu. V tomto ohledu je třeba, aby náš tisk vyvrcholil své národní vychovatelské dílo...

Wolfram: Navazuji na projev dr. Goebbelse k 34 českým kulturním pracovníkům, učiněný 11. září 1940. Je to nejdůležitější projev německé úřední osobnosti od projevu Vůdcova. V poslední době dr. Goebbels několikrát zjistil, že čeští novináři poukazují na to, že v protektorátu od začátku války šlo všechno dobře, nikdo nedělal žádnou sabotáž, dělníci a zemědělci pracovali, úředníci úřadovali apod. O takových důkazech pravé věrnosti říši a že říšské myšlení v Čechách zakotvilo, má dr. Goebbels pochyby. To všechno nejsou takové důkazy. Kdo nebude pracovat, bude zavřen a ztratí existenci. Tak je to i se sedlákem. To nejsou důkazy ... řeč dr. Goebbelse dává dosti látky k vypracování vlastních myšlenek, které v mnohém ohledu ukazují českému národu nové cesty... “
(Zdroj: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara, Praha 2003)

Primární úloha přeorientování podstatné části českého národa k říšské loajalitě musela z logických důvodů připadnout právě představitelům české inteligence, stejně jako věhlasným osobnostem české kultury. Po prvním roce války bylo třeba z Berlína českému národu demonstrovat neochvějnost Německa v současném zápolení a údajnou neodvratnost konečného vítězství. Čechům mělo být signalizováno, že si musí s chladnou hlavou racionálně uvědomit novou a neměnnou situaci a že by pro ně bylo rozumné co nejdříve přistoupit na proříšské smýšlení, aby tak v budoucnu mohli zároveň jako jedni z prvních sklízet ovoce nově vybudovaného řádu v Evropě, vedené Německem a Itálií. A právě k tomu byl směřován propagandistický význam jedenáctidenního zájezdu necelých čtyřiceti představitelů českého kulturního života po Německu a Holandsku, zorganizovaného počátkem září roku 1940 z iniciativy dr. Josepha Goebbelse.

Němci sestavená čtyřiatřicetičlenná delegace měla pozoruhodné složení. Uzavřenou podskupinu tvořili takzvaní aktivisté - novináři, kteří už ve smyslu nacionálně socialistického Německa psali a jež Goebbels v podstatě nepotřeboval přesvědčovat; spíše mohl počítat s tím, že tito pak pomohou názorově ovlivnit své kolegy. Výpravy se vedle šéfredaktora Českého slova Karla Lažnovského zúčastnilo několik dalších novinářů jako např. Rudolf Procházka z Lidových novin, Vladimír Krychtálek z Venkova a jako další aktivista z jiného oboru malíř Janko Uprka, který chtěl připojit Moravské Slovácko ke slovenskému státu a po útoku na Sovětský svaz se dokonce nabídl jako dobrovolník. Byli přitom ale i lidé jako spisovatel Jaroslav Durych, dirigent Václav Talich, šéf činohry Národního divadla dr. Jan Bor (těsně před obsazením Sudet dokončil film Neporažená armáda, vyzývající k obraně ČSR), dále básník Josef Hora - tedy lidé, které znal v podstatě každý Čech. Veřejnosti méně známý byl pak houslový virtuos Váša Příhoda, operní pěvec Pavel Ludikar, pěvec Jan Konstantin, šéf přednáškového oddělení Českého rozhlasu dr. Kareš, Václav Renč (lyrik a nakladatel, známý jako „český Rilke“), Jan Čarek (lyrik a básník), romanopisec Josef Knap, skladatel Celestin Rypl. Do Německa jeli dále úředníci (šéf správní rady Českého rozhlasu Hubert Masařík, šéfredaktor ČTK František Hofman) i známí nakladatelé: melantrišští Josef Träger s Jaroslavem Šaldou, Bedřich Fučík od J. R. Vilímka a další. Přítomni byli i malíř Karel Rélink, Jan Sokol, Jan Hertl, ředitel českého filmového týdeníku Aktualita Karel Pečený, šéfredaktor „Central European Press“ dr. Václav Fiala, redaktor ČTK Viktor Mussik aj. Mnozí z nich pak vydali po návratu o své cestě a dojmech z Německa často dosti nadšené svědectví ve svých článcích a reportážích.