Jeho nejvýznamnějším dílem však je jednoznačně Masa a moc. Canetti zkoumá ve svém rozsáhlém historicko-sociologickém eseji příčiny a následky vzájemného působení mocenských struktur a pohybu mas, zvláště osudné pro 20. století. Kniha vyšla poprvé v roce 1960, patnáct let po katastrofě nacismu a třicet let před zhroucením komunismu. Toto esejisticky virtuózní a morálně neúprosné dílo se stalo během let nejen v západních zemích, ale i v bývalém Východním bloku literární klasikou. Problémy lidských mas, jejich ovladatelnosti, a možnosti zneužití moci jsou však stále aktuální...

Pro dnešní četbu jsme vybrali tři pasáže z knihy Masa a moc. Nejprve část nazvanou Štvoucí masy, analyzující kolektivní davové psychózy a jednání masy při výkonu kolektivní vendetty, hromadného usmrcování či poprav. Pak následuje úvaha Inflace a masa, v níž Canetti sleduje vliv materiálního (ne)uspokojení na utváření a jednání mas. A na závěr část zvaná Očekávání rozkazu – o mentalitě vojáka, armády, vojenství a specifickým měřítkům a nárokům kladeným de na oddanost, poslušnost a výkon jakkoli nelidského rozkazu.

Canetti nezapře, že ve svém opusu magnu jde ve stopách francouzského myslitele Gustava LeBona, který se svou knihou Psychologie davu de facto otevřel tyto zcela nové horizonty myšlení o věcech lidských z hlediska nikoli jednotlivce, ale masy. Ovládané, nasměrovatelné, nesamostatné, a proto nebezpečné.

---

Štvoucí masy

Štvoucí masa se vytváří s ohledem na rychle dosažitelný cíl. Cíl je jí známý a přesně vyznačený, je také blízký. Je zaměřena na zabití a ví, koho chce zabít. Utočí na tento cíl s nesmírnou odhodlaností; je nemožné ji od něj odlákat. Aby se masa vytvořila, stačí oznámit cíl, stačí rozšířit informaci, kdo má zahynout. Soustředění na zabití má zvláštní charakter a co do intenzity je nemůže předčit žádné jiné. Každý se chce zabíjení zúčastnit, každý přispěje svojí ranou. Aby mohl zasadit ránu, tlačí se do co nejtěsnější blízkosti oběti. Když nemůže zasáhnout, chce vidět, jak oběť zasahují ostatní. Všechny ruce jako by patřily jednomu a témuž tvoru. Ale ruce, které zasáhnou, mají větší hodnotu a váhu. Cíl je vším. Oběť je cílem, ale také bodem největší hustoty: sjednocuje v sobě akce všech. Cíl a hustota jsou totožné.