Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 184. díl. Masa a moc

13.04.2021 10:01 | Zprávy

Elias Canetti se narodil roku 1905 v bulharské Ruse. Po delším pobytu ve Vídni odchází v roce 1938 do Paříže, a později do Londýna. Poté žil dlouhá léta v Curychu, kde 14. srpna 1994 zemřel. Proslavil se zprvu jako prozaik, především inspirativním a vizionářským románem Zaslepení z roku 1935 (česky 1936, 1984). V roce 1975 vydal soubor esejů Svědomí slov (česky 1992), v roce 1989 vyšel český výbor z knih aforismů Provincie člověka a Tajné srdce hodin. Canettiho dílo a osudy odráží jeho autobiografie Zachráněný jazyk (1971), Pochodeň v uchu (1980) a Hra pohledů (1985).

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 184. díl. Masa a moc
Foto: Archiv P. Žantovského
Popisek: Petr Žantovský

Jeho nejvýznamnějším dílem však je jednoznačně Masa a moc. Canetti zkoumá ve svém rozsáhlém historicko-sociologickém eseji příčiny a následky vzájemného působení mocenských struktur a pohybu mas, zvláště osudné pro 20. století. Kniha vyšla poprvé v roce 1960, patnáct let po katastrofě nacismu a třicet let před zhroucením komunismu. Toto esejisticky virtuózní a morálně neúprosné dílo se stalo během let nejen v západních zemích, ale i v bývalém Východním bloku literární klasikou. Problémy lidských mas, jejich ovladatelnosti, a možnosti zneužití moci jsou však stále aktuální...

Pro dnešní četbu jsme vybrali tři pasáže z knihy Masa a moc. Nejprve část nazvanou Štvoucí masy, analyzující kolektivní davové psychózy a jednání masy při výkonu kolektivní vendetty, hromadného usmrcování či poprav. Pak následuje úvaha Inflace a masa, v níž Canetti sleduje vliv materiálního (ne)uspokojení na utváření a jednání mas. A na závěr část zvaná Očekávání rozkazu – o mentalitě vojáka, armády, vojenství a specifickým měřítkům a nárokům kladeným de na oddanost, poslušnost a výkon jakkoli nelidského rozkazu.

Canetti nezapře, že ve svém opusu magnu jde ve stopách francouzského myslitele Gustava LeBona, který se svou knihou Psychologie davu de facto otevřel tyto zcela nové horizonty myšlení o věcech lidských z hlediska nikoli jednotlivce, ale masy. Ovládané, nasměrovatelné, nesamostatné, a proto nebezpečné.

---

Štvoucí masy

Štvoucí masa se vytváří s ohledem na rychle dosažitelný cíl. Cíl je jí známý a přesně vyznačený, je také blízký. Je zaměřena na zabití a ví, koho chce zabít. Utočí na tento cíl s nesmírnou odhodlaností; je nemožné ji od něj odlákat. Aby se masa vytvořila, stačí oznámit cíl, stačí rozšířit informaci, kdo má zahynout. Soustředění na zabití má zvláštní charakter a co do intenzity je nemůže předčit žádné jiné. Každý se chce zabíjení zúčastnit, každý přispěje svojí ranou. Aby mohl zasadit ránu, tlačí se do co nejtěsnější blízkosti oběti. Když nemůže zasáhnout, chce vidět, jak oběť zasahují ostatní. Všechny ruce jako by patřily jednomu a témuž tvoru. Ale ruce, které zasáhnou, mají větší hodnotu a váhu. Cíl je vším. Oběť je cílem, ale také bodem největší hustoty: sjednocuje v sobě akce všech. Cíl a hustota jsou totožné.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

MUDr. Vladimír Zlínský byl položen dotaz

Tvrdíte, že je třeba vychovat, vycvičit a vyzbrojit obranyschopné a ochotné obyvatelstvo

Jak toho chcete docílit? Měla by být podle vás opět povinná povinná vojna? Nebo jak chcete motivovat lidi, aby vstupovali do armády nebo do aktivních záloh? A k tomu vyzbrojování, to přeci vláda dělá a vy ji za to kritizujete a s navyšováním výdajů na obranu nesouhlasíte, takže neprotiřečíte si teď?...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Děravá paměť národa

15:57 Jiří Weigl: Děravá paměť národa

Denní glosa Jiřího Weigla