Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 200. díl. Projev Alexandra Solženicyna při převzetí ceny Templetonovy nadace

08.08.2021 17:29 | Zprávy

Alexandr Isajevič Solženicyn (1918 - 2008) byl ruský spisovatel, publicista a politický činitel. Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády, a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost).

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 200. díl. Projev Alexandra Solženicyna při převzetí ceny Templetonovy nadace
Foto: Archiv P. Žantovského
Popisek: Petr Žantovský

Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.

V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994.

Hlavními pilíři jeho celoživotního světonázoru byla jednak úzká spjatost s duchovní podstatou, náboženstvím, jednak neoddělitelnost od ruské země, jeho lidu, historie, kultury. Proto ani po návratu do vlastí nepřestal být kritický k tomu, co viděl kolem sebe. Velmi přesným okem například zhodnotil tragickou epochu Borise Jelcina ve studii Rusko v troskách (1998). Pocty, které Solženicynovi právem náležely, mu byly vzdány až Jelcinovým nástupcem Vladimirem Putinem. Přesto byl stále vnímán jako infant terrible, jakési špatné svědomí světa, s nímž si to rozdával hlava nehlava, režim nerežim.

V tomto smyslu je poučný text jeho řeči při převzetí ceny Templetonovy nadace v roce 1983. Vyjadřuje tu pochopitelný odpor k tomu, co se v té doby dělo v jeho vlasti, ale stejnou porcí výčitek zahrnuje i Západ s jeho zavržením duchovních hodnot a orientací na pseudohodnoty materiální. Solženicyn podle všeho musel být ve své emigraci velmi nešťastným člověkem. Domů ke svým kořenům nesměl a na Západě působil jako exotické zvíře, Podobně to ve 20. letech minulého století v emigraci vyjádřila Marina Cvetajeva: „Doma (v Rusku) jsem básníkem bez knih, tady (v Paříží) jsem básníkem bez čtenářů“

-------------

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat
Filip Turek byl položen dotaz

Kdo vás poškozuje?

Podle mě to ani není potřeba, jelikož vy se poškozujete svými činy a chováním sám. Nemyslíte? A to, že chcete odevzdat řidičák, není to jen předvolební gesto, které pak nenaplníte? Protože, co vám brání ho odevzdat už teď, když jste se k té rychlé jízdě, která je o papíry, vlastně už dávno přiznal?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Zbrojní insideři chtějí klíč ke státnímu rozpočtu

15:26 Jiří Weigl: Zbrojní insideři chtějí klíč ke státnímu rozpočtu

Naše vláda a některé další v Evropě hlásají, že se musíme připravit na válku s Ruskem. Chtějí do ní …