Když poslouchám, co vykládají zejména politici z hnutí ANO o důchodech, nedá mi to a musím k tomu něco napsat. Jasně, když člověk slyší o vyšším a dřívějším důchodu, vypadá to na první pohled hezky a chce to snad každý. Málokdo už se ale zamyslí nad tím, jaké to bude mít důsledky za pět, deset nebo i více let. Přitom právě tohle by nás mělo zajímat. Proto o tom píšu tolik a pokud vás to téma zajímá, věnujte mu prosím pár minut času.

Kousnu hned do prvního kyselého jablíčka - a tím je téma věku odchodu do důchodu. Slyšel jsem to od mnoha lidí, že ho přece není možné posouvat ani o pár měsíců, jak jsme to prosadili, a že 65 let je vlastně taky moc. Když to ANO sníží a zastropuje, bude to prý lepší. Proč to tedy v Evropě nedělají stejně i ostatní? Proč naopak stále další a další země od severu k jihu přistupují k podobným krokům, jaké udělala naše vláda? Jsou opravdu všichni – Finové, Dánové, Estonci, ale i Řekové, Italové, Nizozemci nebo Portugalci – tak hloupí, neschopní a prostě jen nemají rádi důchodce, jak o nás tvrdil Babiš a jemu podobní? Nebo je v tom něco jiného? Odpověď je snad jasná.

Spojuje nás jedna věc, o které se i v Česku píše snad už desítky let. Naše společnost stárne a stále méně lidí vydělává na stále více lidí v důchodu. Přitom důchodový systém funguje tak, že si z daní a sociálního pojištění neodkládáme na svůj důchod, ale platíme ho svým rodičům a prarodičům. Tím pádem to dlouhodobě nikde nevychází, problém se zhoršuje a je potřeba ho řešit, protože důchody jsou s velkým odstupem největším výdajem státu, který nelze vyřešit jen nějakým škrtem nebo přesunem peněz v rozpočtu.