Pro dnešní ještě letní čtenářské zastavení jsme vybrali jednu povídku z knihy Ze života české společnosti (1985), jejíž část vyšla ještě u nás pod názvem Ze života lepší společnosti (1965). Je to pro Škvoreckého knížka trochu atypická. Stylizuje zde fiktivní školní práce dětí z maloměstské rodinky jazykem a stylem trochu poláčkovským; zejména co se užívání rozmanitých gramatických hříček týká, nelze nevzpomenout na Poláčkovo Bylo nás pět.

Tuto povídku jsme vybrali asi hlavně proto, že nás zanedlouho též čekají volby, ale tak veselo, jako ve Škvoreckého povídce, u nich určitě nebude. Tak se zasmějme aspoň dopředu. Pak už, bojím se, zbydou jen oči pro pláč.

Volby v našem městě

(Domácí práce z jazyka českého Josefa Macháně, žáka V. b obecné školy chlapecké u K.)

Blížil se den voleb. Tu celé město bylo vzrušeno, jsouce zvědavi, kdo zvítězí v nich. Tehdy v městském hotelu konaly se schůze, kde často perouce se, policie musela zasáhnouti. Též všude lepeny jsou plakáty, avšak jinými opět strhávány. Rovněž Vratislav Blažej strhl, jenž byl plakátem strany národně socialistické, avšak pan Tlustý dopadnouce pachatele, oznámil to ve škole. Tu pak tento musil opisovati: „Nemám se plésti do politiky.“ Padesátkráte musil. Taktéž můj otec, jenž jest lvem místních politických salónů, vždy říká, že politika jest svinstvo. Vyjdouce si na procházku, zpozoroval otec plakáty na plotě u pivovaru, jež přízni voličské doporučovaly stranu komunistickou. Zde otec pravil máti: „Ellen, nejde nikdo?“ a počnouce se rozhlížeti, máti odtušila: „Nikoliv.“ Ihned otec strhl jej. Poté šli jsme dále.