Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 389. díl. Vladimír Vysockij nezkrocený

11.08.2025 11:05 | Komentář

Na konci tohoto týdne má dojít k historickému setkání představitelů dvou velmocí – USA a Ruska, aby sjednali mír na východě Evropy. Přijde mi příhodné připomenout na tomto místě osud jednoho ruského umělce, autora mnoha protiválečných písní.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 389. díl. Vladimír Vysockij nezkrocený
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Před pětačtyřiceti lety, 25. 7. 1980, opustil naše řady ruský básník, herec a písničkář Vladimír Vysockij. Po celý život rebel, ať už tvorbou nebo způsobem života, který se rozhodně neslučoval s konformním stylem pomalu tekoucího času v tehdejším SSSR.

O Vysockém si dnes můžete najít mnoho informací. O jeho filmařských začátcích (1959) i divadelních triumfech (Divadlo Na Tagance). Většinu z jeho filmů však u nás neseženete, stejně jako záznam z jeho Hamleta, životní role. Pamětníci si možná vzpomenou na zdařilý pětidílný krimiseriál Místo akce neměnit (v originále Mjesto vstreči izměniť nelzja, vysílalo se to i v ČST), který byl pozoruhodný nejen herectvím VV, ale i samotným námětem – poválečná Moskva, gangy zločinců, to vše nebylo často připomínáno. To nebyla častušková idyla, ale drsná realita.

Mimochodem, málo se ví, že Vysockého otec obdržel titul čestný občan Kladna, neboť seděl na prvním tanku, který do tohoto města v květnu 1945 vjel.

Vladimir V. se nestal, navzdory svému dětskému přání, vojákem, aspoň ne v tom tradičním slova smyslu. Přesto bojoval své boje do posledního okamžiku. Když posloucháte jeho často ironické, jindy naštvané, de facto protirežimní písně, napadne vás možná, že Vysockého osudem bylo nikam a nikomu nepatřit. Z našeho světa fyzicky odešel v pouhých 42 letech, ale jeho dílo je stále živé – a nezkrotné. Mimochodem, první české překlady Vysockého písní vyšly počátkem 80. let v někdejší Sekci mladé hudby Svazu hudebníků pod věru příhodným názvem Koně k nezkrocení.

A jak je svět absurdní, dnes fackují naši rádobydemokraté Jarka Nohavicu, který dostal v Rusku vyznamenání mj. za šíření jména a díla Vladimíra Vysockého (a ovšem i Bulata Okudžavy) v tehdejším Československu. Vysockij byl tehdy doma víceméně stále zakázán, a tak se Nohavica v podstatě dopouštěl ideové diverze. Inu, kádrováci všech zemí a dob, spojte se!

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

JUDr. Daniela Kovářová byl položen dotaz

To by mě také zajímalo

https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Senatorka-Kovarova-Jak-danovy-poplatnik-pociti-pristi-rok-tu-skoro-miliardu-navic-780326 A taky by mě zajímalo, proč je vůbec dnes veřejnoprávní televize potřeba? Podle mě je nejlepší na ČT program D, zbytek nestojí za nic. I zpravodajství má...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: Co je důležité vědět o Orbánově ekonomickém modelu

16:57 Petr Hampl: Co je důležité vědět o Orbánově ekonomickém modelu

Kolikrát jste už slyšeli nářky nad tím, že české hospodářství a český národní život není možné znovu…