Toho hesla se nepochybně drží i Terezie Kaslová, dříve Jungrová ve sporu s hlavou státu. V poměrně obecně známé kauze se domohla rozsudku, a to pravomocného, že by se instituce hlavy státu měla omluvit za své tvrzení, že novinář Peroutka napsal článek s názvem Hitler je gentleman. Tato skutečnost má několik faset.

Předně: nejsem si jist, zda by sám Peroutka chtěl být předmětem takové veřejné debaty. Jako každý ve 20. století, i on žil v nějakých souvislostech a snažil se v jejich rámci chovat tak, aby zachránil nejen důstojnost,ale také vlastní krk. To je banální, ale podstatné konstatování. Ona jedna prezidentova věta patrně měla mít onen zevšeobecňující smysl a nebyla nejspíš míněna jako ryze osobní útok na Peroutku, zvlášť když víme, že právě Peroutkovo Budování státu je Zemanova oblíbená kniha. Z té věty se však stal předmět soudního posuzování a soud nakonec rozhodl šalamounsky. Článek s konkrétním a doslovným názvem Hitler je gentleman se nedohledal, Hrad tedy nemá čím doložit své tvrzení, a měl by se za něj omluvit. Přičemž z jiných článků téhož autora ale lze dovodit, že bruslil na tenkém ledě dobové politiky a ne vždy to mělo jednoznačný výklad. Takže Zeman měl i neměl pravdu, když řekl, že i výsostný intelektuál může selhat tváří v tvář děsivým okolnostem.

Proč se věci chopila Peroutkova vnučka a manželka neúspěšného politika Kasla, je zřejmé. Zviditelňuje sebe, možná i manžela, i když i jí by možná slušelo více společenské cudnosti. Jinak by se mohlo vzpomenout na to, že Peroutka, posléze vězeň v koncentračním táboře, byl sice jedním z jejích dědečků, avšak druhým byl Richard Bienert, za protektorátu nejprve ministr vnitra ve vládě Aloise Eliáše, a poté ministerský předseda, což bylo po osvobození hodnoceno jako kolaborace a Bienert byl odsouzen na tři roky do vězení. Ostatně – podrobně a objektivně Bienertovu karéru popsal pro Pl.cz už historik Jan Rataj.