Petr Žantovský: Příběh s otevřeným koncem, díl č. 50

30.12.2017 14:29 | Zprávy

Zdá se to být k nevíře, ale končí další rok a s ním i další, v pořadí druhý celoroční cyklus těchto týdenních zamyšlení pro Parlamentní listy.

Petr Žantovský: Příběh s otevřeným koncem, díl č. 50
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Oktávy

Po loňských Otevřených dopisech (knižně zjara vyšly v Ottově nakladatelství) jsem po celý letošní rok, víceméně každý týden, listoval stránkami většinou moderní až zcela nedávné historie v cyklu Příběhy s otevřeným koncem. I tyto texty dostanou knižní podobu, a to relativně krátce po Novém roce v nakladatelství KMEN. Pro rok příští chystám cyklus nový, pod názvem Jak jsem potkal knihy. Provedu vás knihami, které považuji z různých důvodů za důležité a podstatné pro pochopení dnešního světa.

Myšlenkami a názory autorů, které obvykle z mainstreamového mediálního prostoru nezaznívají, ale to neznamená, že by neměly být slyšeny. Právě naopak. Předtím však ještě svým čtenářům dlužím poslední letošní Příběh s otevřeným koncem. Zde jest:

„Závodí spolu v hodu blátem / a řítí se zas na koni / ti jezdci v plášti rozevlátém,/ barometroví baroni. / Kde třeba, tam se ukloní. / Znají se s každým saponátem…“

Těmito slovy začínala dlouhá, osmisloková báseň Miroslava Floriana, která vyšla 12. března 1988 v Rudém právu a nesla název, který jsem si vypůjčil pro toto novoroční zamyšlení: Oktávy. Dnes už se to zdá být minulost vzdálená jak Andromeda, ale je to opravdu jen třicet let. Dnešním  –náctiletým nevysvětlíte, že toho času vycházely v denním tisku básně. Jim totiž už většinou nic neříká samo slovo báseň. A přitom by měli – aspoň ze středních škol – znát třeba jméno Jaroslava Seiferta. Toho Seiferta, jenž – jsa byvším a posléze nebyvším komunistou, ale celoživotním levičákem – oplakával krokodýlí slzou smrt Tatíčka Masaryka – rovněž ve verších a rovněž v denním tisku. Toho Seiferta, jejž mistr Florian drobně okopával ve svých Oktávách zmínkou o „deštích z Picadilly“: Zbytečně, neboť právě z jeho (a ovšem Nezvalovy) melodické poesie vyrůstala tvorba Florianova. Avšak tehdy (1979) Seifert, budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu, vydal klíčovou a po deseti letech zákazu první sbírku Deštník z Piccadilly. Tato poznámka na okraj zde nestojí náhodou. Dokazuje, jak relativní jsou soudy o lidech a věcech kolem nás. A jak se leccos mění a jen máloco zůstává neměnné a na svém místě.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Ing. Markéta Šichtařová byl položen dotaz

Politické neziskovky

Jak se pozná politická neziskovka? Kdo by to měl určovat? Protože podle mě je politicky orientovaná většina neziskovek.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jan Urbach: Další „úspěch“ Lukašenka

15:16 Jan Urbach: Další „úspěch“ Lukašenka

Andżelika Borys, bývalá prezidentka Svazu Poláků v Bělorusku, který běloruské úřady zakázaly, byla d…