Zemřel vskutku národní umělec, skromný člověk, nepovyšoval se, žil zde s námi. Proto jsme ho také milovali, byl jedním z nás.
Jeho hlas byl nazýván božským. I to jeho jméno „Gott“ mu bylo Bohem přisouzeno. To byl vskutku národní umělec. Byl úzce spjat s tímto národem,  v tom často ideologicky rozhádaném světě dobře reprezentoval naši vlast, tedy naše Československo, později Českou republiku. Neodešel do emigrace hledat štěstí, sdílel s námi náš, často trpký osud. Rozdával radost, zpíval ty písně s námi. Zpíval je v plných sálech, halách, stadionech zpíval je na plných náměstích….

V těchto dnech stojíme ve smutku a v slzách před rakví Karla Gotta. Kilometrové fronty truchlících…. přijeli od Ostravy, od Brna, z rodné Plzně, ale i od Aše, Hrozenkova, Úpice i z té zapadlé Lhoty. Přijeli i z Bratislavy, z Berlína, z Vídně, ….

Vzpomínají na něj v  Německu, Rakousku a také v Rusku, … Mají jej v úctě i ti světoznámí Alexandrovci.  Nebál se,  zpíval s nim i za ty naše i jejich padlé válečné hrdiny.