Je necelý týden před volbami, jdu zasněženou Prahou, vidím vedle krás i poničenou volební prezentaci současného prezidenta… Demokracie a tolerance jsou zde na hony vzdálené. „Pražskou kavárnu“ a ty stále stejné mudrce obchází strach. Verbují, útočí… Podzimní parlamentní volby skončily jejich porážkou, chtějí rychle zapomenout, zvedají hlavu, cítí šanci. Každý spojenec je dobrý. Jen my řadoví občané, povětšinou z těch menších měst či z venkova, jim překážíme v jejich plánech. Před týdnem jsme dali hlas Miloši Zemanovi, celá republika se zbarvila jeho vítězstvím. Kavárna má starosti o venkov.
Ale jejich starosti a naše starosti, jsou velice, převelice rozdílné. Těm mlaskajícím z „Pražské kavárny “ je zcela lhostejné, jak žije jimi opovrhovaná „lůza“. Nevidí z oken kaváren do toho zakouřeného Ostravska, do nezaměstnaností sužujícího Ústecka, Karlovarska či Olomoucka. Z té kavárny také nevidí, jak se žije občanům v zapomenutých malých obcích, podhorských městech, vesnicích, jak tam mají hluboko do „žlabu“, jak se žije seniorům, matkám samoživitelkám či dalším sociálně ohroženým lidem českého a moravského venkova. Tam všude tito lidé bojují o svou poslední prodejnu, školu, poštu, autobus či o svého lékaře.
Na rozdíl od těch v kavárnách či v dobře placených místech v nadnárodních společnostech oni nemlaskají, jejich mzdy stačí jen na pokrytí těch nejzákladnějších životních potřeb. Svou dovolenou tráví u rybníka nebo v kempu pod stanem, nezávidí těm bohatším ty modravé dálky ani šumění teplého moře, nevědí, kde jsou Bahamy, Seychelly, nebyli ani na africkém safari…
Dnes je všem těmto lidem, jak z toho Ostravska, z Ústecka, z Olomoucka, či z těch dalších zapomenutých českých a moravských měst, městeček, vesnic spíláno, že nejdou jednotně k volbám s hlasem pro toho jejich správného „kandidáta“. Spílají jim, že na rozdíl od jejich Prahy, všude na venkově zvítězil prezident Miloš Zeman. Jsou nazýváni lůzou…
Už naši pradědové byli tou lůzou, těmi selskými palicemi, byli těmi buřiči, kteří stáli pod husitskými praporci za svými zemany, hejtmany… Nenáviděla je šlechta, panstvo, církev, ale i ti Pražané. Z toho jejich buřičství, se zrodila doba husitská, po ní přišla reformace, na kterou navazovalo i české stavovské povstání v roce 1618, poté i revoluční rok 1848. Z husitských tradic vznikla naše novodobá státnost v roce 1918. Tady se rodilo to známé rčení „pryč od Říma, naším heslem je Tábor! “ Demokracie, v překladu zní, jako „vláda lidu“. Mít jiný názor, to je ale také demokracie… Jak říkával TGM, „tož demokracii máme, ještě tak mít i ty demokraty!“
Miloš Zeman je tím pravým českým zemanem, který dovede sestoupit z hradu mezi svůj lid, proto stojíme pod jeho praporem, Tábor je našim heslem…!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
