Kdo zvítězí, tam se prý Slovensko nakloní. Obě volební strany nenechaly nic náhodě, vrhly všechny síly do boje o prezidentský palác. Z Prahy vyjížděly speciální vlaky s jásajícími slovenskými studenty. Jak do první bojové linie pod heslem Mladí proti fašismu. Jízdenky, možná i svačina, byly zdarma. Prezidentský palác se měl po vítězství Korčoka stát baštou proti Ficově „zlovládě“. Dopadlo to ale jinak, než bylo někde určeno.

Do pozdní noci jsem nespal, čekal jsem netrpělivě na výsledky voleb. Média hlásila, že to bude těsné, prý rozhodnou pouhé desítky hlasů... Uprostřed noci volební mapa Slovenska zčervenala. Peter Pellegrini zvítězil s velikým náskokem. Pouze malé modré ostrůvky patřily poraženému kandidátu pravice... To pravicové zklamání se dalo na Slovensku krájet. Místo šampaňského tekly proudem slzy. Obdobné to bylo i v Česku. Těch otázek bylo mnoho, proč po vítězství Roberta Fica v parlamentních volbách přišlo i vítězství Petera Pellegriniho. Kde se stala chyba? Voliči zase neposlechli? Strašení Putinem, Orbánem, Babišem nezabralo.