Dnes zbyl jen smutný pohled na prázdné kravíny, vepříny, mizející ovocné sady. Mladí odcházejí do měst za prací a místo s kombajnem jezdí někde ve skladu s multikárou. A ti poslední sedláci, co na vesnici zbyli, neví, co pěstovat, co chovat. Půda hnůj téměř nevidí, nahrazuje jej chemie. Kdysi slavné selské rody nemají další následníky.

Na kvalitní zemědělské půdě se betonuje, staví se velkosklady. Desetitisíce kamionů se valí po silnicích a přiváží potraviny, které si přitom dokážeme vyrobit sami. Ve velkém dovážíme brambory, jablka, mrkev, česnek, vepřové maso… Dovážené ovoce dozrává v kamionech bez přirozeného slunečního světla. Maso na dlouhou cestu se zmrazuje, poté rozmrazuje, to vše snižuje jeho kvalitu. Dotační politika deformuje ceny.

Chudoba se zabydluje ve stále větším počtu rodin. Děti nemají na obědy, na sportovní aktivity, nejezdí na lyžařské kurzy. Stravovací odborníci nám dávají rady, jak uvařit oběd z ničeho, místo v Čechách nakupujeme v pohraničí. Výlet českého premiéra pro lacinější potraviny do Německa se stal dokonce hitem na sociálních sítích.