Málem to všechno klaplo. Veřejnost, již pěkně nabroušená na sebemenší zmínky o přijímání migrantů, potřebovala rychle nějaký ten dojemný příběh, aby se nechala obměkčit. Pomoc křesťanským uprchlíkům se zdála mnoha lidem (nejen křesťanům) přijatelnější než podpora dnes již všudypřítomných islamistů. Jenomže divadlo s amatérskými herci sehrálo premiéru a současně derniéru. Tedy aspoň doufejme. Nebo nás mají opravdu za úplné tupce?

Novodobí politruci

Média hlavního proudu předváděla dojemnou barvotiskovou kampaň připomínající normalizační agitky o brigádách socialistické práce a jejich "volnočasových aktivitách". Novodobí politruci, všichni ti Rozumkové a Frýdlové a další spolustrůjci současné multikulturní revoluce, kteří si na „uprchlickém“ tématu založili byznys, nás ujišťovali, že až „uprchlíky“ blíže poznáme, konečně prohlédneme a změníme své xenofobní předsudky. A budeme je pak vítat s merkelovsky otevřenou náručí.

Plán zkonstruovaný ve špidlovském „multikulturním trustu“, jenž pod záštitou premiéra Sobotky (jak jsme se dozvěděli z uniklých mailů), organizuje proimigrační kampaň a snaží se ovlivňovat zásadním způsobem veřejné mínění, byl celkem prostý. Přivezte skrze cestovky-neziskovky pár desítek „křesťanů“ a prodejte to veřejnosti, která se primárně obává muslimů. Ať jsou v tom noční příjezdy, zachumlaná miminka v peřinkách, sympatičtí mladí lidé, staří rodiče - všechno to pěkně namixujte. Nezapomeňte na koťátka - nejlépe strakatá - a plyšové medvídky. To by v tom byl čert, abychom tu českou xenofobní lůzu nepřelstili. A on v tom čert byl.

Generace 21 na lovu komparsistů

Projekt si do svého byznysplánu vzala nezisková organizace GENERACE 21, která se záhy vydala na nábor ochotníků. Nikdo už zřejmě nezjistí, podle jakého klíče „křesťany“ vybírali, ale ukázalo se, že rozhodně nešlo o ty, kteří úpěli pod knutou Islámského státu a strachovali se celé měsíce o holý život. Takoví křesťané na Západě totiž málokoho zajímají, i když jich na Blízkém východě žijí statisíce. Do České republiky zamířili klasičtí ekonomičtí migranti, jimž byl naslibován pohodlný bohatě dotovaný život ve střední Evropě.

Leccos o slibech legálních převaděčů prozradila i deziluze některých těchto imigrantů hned při příjezdu. Někteří se totiž podivili nad tím, že pro ně není nachystán slibovaný dům a dávky ve výši německých, jak je o nich informovali jejich příbuzní ze Spolkové republiky.