Upálení více než stovky lidí v oděském Domě odborů na Kulikově poli, k němuž došlo téměř přesně před rokem 2. května, se stalo bodem, z něhož již nebylo návratu. Tímto hrůzným zločinem se definitivně rozhořela občanská válka na Ukrajině. Strůjci tohoto zvěrstva tak dali jasně najevo, že jsou odhodláni jakýmikoli prostředky zlomit odpor jihovýchodních oblastí země proti státnímu převratu, který v režii západních tajných služeb začal na kyjevském Majdanu.

Oděsa byla milníkem

Masakr ovšem zdaleka nebyl jen jedním z mnoha válečných či poloválečných akcí v hroucítí se Ukrajině: "Oděsa" byla milníkem, čímsi jako "jedenáctým zářím" v ukrajinském podání. Po ní už tamní (a v důsledku ani náš) svět nebyl stejný. A její "odkaz" žije i dnes. Na Ukrajině po sedmdesáti letech opět "svobodně" vlají nacistické prapory, a čeští "pravdoláskařští" ministerští úředníci a intelektuálové velebí znásilňování, mučení a upalování civilistů jako legitimní postup proti politickým protivníkům. Snaží se nás přesvědčit, že se vlastně nic tak strašného nestalo a neděje. Stejně se nás snažili přesvědčovat před rokem. Připomeňme si proto, co se vloni skutečně v Oděse odehrálo - a co v českém mainstreamu, na rozdíl od dobrých rad "vznešených kavárenských nácků" typu panů Bartušky či Klvani, určitě nezaslechneme:

V oděském ohnivém pekle definitivně shořela jakákoliv naděje na jednotnou Ukrajinu. Od té doby zbyla kyjevským pučistům už jen jediná možnost: Ovládnout východní regiony země silou. Rozpoutat vraždění všude kam pošlou svou armádu podporovanou banderovskými oddíly (tzv. „dobrovolnickými prapory“, jež se dnes snaží údajně odzbrojit). Zavést nevídaný brutální teror, který odpůrce režimu likviduje po stovkách, tisíce odvleče do koncentračních táborů a statisíce vyžene z jejich domovů.

Operace Oděsa a tajná vládní porada

Právě tento scénář byl použit všude tam, kde se Ukrajinci odmítli smířit s nastoleným fašistickým režimem a v referendech hlasovali pro samostatnost na Kyjevu. Oděsa měla být exeplárním příkladem zlomení odporu. Jednak pro to, že nechuť ke Kyjevu zde byla zvláště silná, ale především, že její ztráta jako klíčového přístavu by ve strategických plánech protiruské ofenzivy byla později obrovským problémem.