Proto se také nemůžeme divit, že nám děti v České republice stále více nabírají na hmotnosti. Je to šokující zjištění a mělo by se s tím urychleně začít něco dělat. Za prvé by se mělo začít ve školách, kde je podle mého názoru málo hodin věnovaných tělesné výchově a ještě k tomu se čím dál tím více dětí z tělocviku omlouvá, jelikož k pohybu nemají vypěstovaný žádný vztah. Samozřejmě, že vztah ke sportu by měli dětem vštěpovat jejich rodiče a již od útlého věku s nimi nějaký sport provozovat. Vím, že je to v dnešní době těžké a to hlavně po finanční stránce, jelikož sport je někdy dosti nákladná položka rozpočtu každé domácnosti, ale myslím si, že se většina rodičů na to jen vymlouvá. Ze zkušenosti vím, že má každé malé děcko mobilní telefon a samozřejmostí je i tablet nebo počítač s připojením k internetu a to jsou také dosti nákladné věci. No a právě toto je ten největší problém, proč jsou naše děti bez pohybu. Stále více a více hodin totiž prosedí u počítačových her a u Facebooku. Měli bychom to v domácnostech více regulovat a jít dětem také příkladem a nějakým sportem je zaujmout. No a v neposlední řadě by měl s finanční částkou do sportu více pomoci i stát a vím, o čem mluvím. Jsem totiž deset let předsedou tělovýchovné jednoty v mé rodné obci a každý, kdo se v malých obcích ve sportu pohybuje, mi dá za pravdu, že od státu je podpora na minimální úrovni. No, a když už nějaká je, tak je s tím spojeno veliké papírování. Je dobře, že existuje myšlenka olympismu, která je obrovskou propagací sportu. Čeští sportovci nám dělají v Soči radost, čehož jsou důkazem již dvě medaile. Bronzová Jaroslava Soukupa v biatlonovém sprintu a stříbrná Martiny Sáblíkové v rychlobruslařském závodě na tři kilometry. Mrzí mě těžký pád Šárky Pančochové ve druhém kole snowboardingového slopestylu, když po prvním kole suveréně vedla. Škoda, i zde to mohlo cinknout. Důležitější ale bude, aby se Šárka co nejrychleji uzdravila a byla připravena na další závod na U rampě.