Vedení Sovětského svazu koncem 80. let ztrácelo kontrolu nad vývojem v jednotlivých svazových republikách (Ázerbájdžán a celé Pobaltí), k erozi a rozkladu systému docházelo v Polsku, Maďarsku. Nebyla to "zrada" (snad jen dílčí zrady, ale i přirozené adaptace na novou situaci) v neodvratném procesu přesně předpovězeného a dobře zdůvodněného vzniku nové třídy.

Pokud jde o nás, proces vzniku nové třídy probíhal nejpomaleji. Můžeme si o našem tehdejším stranickém aparátu myslet cokoli, ale ten byl u nás konzervativní a nenechal se do tohoto procesu vtáhnout. A to dokonce ani ne na nátlak některých vlivných kruhů z Moskvy, včetně politických a zpravodajských. Jinak tomu bylo v oblastech zahraničního obchodu, na úrovni tzv. pézetek, tedy podniků zahraničního obchodu, zahraničních zastupitelství i části zpravodajských služeb. Nad těmi stranický aparát ztrácel kontrolu a nevěděl si s tím poradit.

Ještě v první polovině roku 1989 jsem si myslel, že změny přijdou přibližně za dva roky, postupně jsem je očekával dřív. Přitom jsem neměl žádné zvláštní zdroje informací. Četl jsem prizmatem konceptu, který jsem v různých podobách publikoval v časopisech akademie věd, situaci z otevřených zdrojů a vlastní zkušenosti. V tuto dobu šlo o dvě věci:

1. Udržet jednotu národa, až dojde na změny (spojit "odpor zvenku", tj. mimo KSČ, s "odporem zevnitř", tj. kritickou částí KSČ, která rovněž o zásadní změny usilovala, nedovolit např. zneužití Lidových milicí apod.). To se podařilo. Jednou z příčin bylo i to, že vedení KSČ, jak přesně konstatoval ve slavném projevu Milouš Jakeš, bylo "jako kůl v plotě". Izolováno, nemělo schopnost vyhodnocovat informace a vlastně ani žádné informace nedostávalo.