Vedení Sovětského svazu koncem 80. let ztrácelo kontrolu nad vývojem v jednotlivých svazových republikách (Ázerbájdžán a celé Pobaltí), k erozi a rozkladu systému docházelo v Polsku, Maďarsku. Nebyla to "zrada" (snad jen dílčí zrady, ale i přirozené adaptace na novou situaci) v neodvratném procesu přesně předpovězeného a dobře zdůvodněného vzniku nové třídy.
Pokud jde o nás, proces vzniku nové třídy probíhal nejpomaleji. Můžeme si o našem tehdejším stranickém aparátu myslet cokoli, ale ten byl u nás konzervativní a nenechal se do tohoto procesu vtáhnout. A to dokonce ani ne na nátlak některých vlivných kruhů z Moskvy, včetně politických a zpravodajských. Jinak tomu bylo v oblastech zahraničního obchodu, na úrovni tzv. pézetek, tedy podniků zahraničního obchodu, zahraničních zastupitelství i části zpravodajských služeb. Nad těmi stranický aparát ztrácel kontrolu a nevěděl si s tím poradit.
Ještě v první polovině roku 1989 jsem si myslel, že změny přijdou přibližně za dva roky, postupně jsem je očekával dřív. Přitom jsem neměl žádné zvláštní zdroje informací. Četl jsem prizmatem konceptu, který jsem v různých podobách publikoval v časopisech akademie věd, situaci z otevřených zdrojů a vlastní zkušenosti. V tuto dobu šlo o dvě věci:
1. Udržet jednotu národa, až dojde na změny (spojit "odpor zvenku", tj. mimo KSČ, s "odporem zevnitř", tj. kritickou částí KSČ, která rovněž o zásadní změny usilovala, nedovolit např. zneužití Lidových milicí apod.). To se podařilo. Jednou z příčin bylo i to, že vedení KSČ, jak přesně konstatoval ve slavném projevu Milouš Jakeš, bylo "jako kůl v plotě". Izolováno, nemělo schopnost vyhodnocovat informace a vlastně ani žádné informace nedostávalo.
2. Zachránit co největší část našeho ekonomického potenciálu. Nejen z důvodu ekonomické úrovně, ale zejména proto, abychom udrželi celou vzdělávací infrastrukturu včetně technického vzdělání a umožnili tvůrčí uplatnění lidí v podmínkách tvrdé globální konkurence (a to v té době ještě neexistovala realistická představa o tom, že globální konkurence bude nejen nemilosrdná, ale i plná podrazů). – Naplnění tohoto druhého bodu bylo mnohem problematičtější a došlo událostem, které jsme neočekávali.
Pokud používám plurál, mám na mysli přirozený okruh svých známých z práce, rodiny i společenského života, s nimiž jsem průběžně hodnotil situaci a kteří se v různých oblastech angažovali.
V první polovině roku 1989 vyšla knížka Jánose Kornai "Cesta ke svobodné ekonomice", kterou překládal jeden z mých dobrých kamarádů z maďarštiny do češtiny, takže jsem měl její obsah, jak se říká, z první ruky. Zdála se mi nejrozumnějším a dostatečně pragmatickým návrhem na to, jak se ve změnách orientovat. Komárkův Prognostický ústav ČSAV totiž žádnou koncepci změn připravenou neměl, protože se věnoval spíše kritickému hodnocení stavu, což už ovšem nikdo v té době nepotřeboval. Dlouhodobě stmelovaný tým Václava Klause působící pod hlavičkou pobočky Vědeckotechnické společnosti na Československé státní bance měl koncepci nejlépe připravenou, a to jak v oblasti liberalizace cen a zahraniční směny, tak i privatizace (včetně myšlenky kupónové privatizace), ale mně se tehdy tato varianta zdála příliš divoká. (Dnes, když ji mnozí kritizují, bych ji spíše obhajoval, protože zastavila některé velmi nebezpečné procesy, které v ekonomice probíhaly.)
K zásadní změně došlo v důsledku Čalfova manévru, kterým prosadil Václava Havla na post prezidenta. Vynikajícím způsobem je to popsáno v televizním filmu "Poslední hurá", který byl jedním z dílu seriálu "České století" (ZDE).
Ten, kdo se na film podívá, pochopí, co se tehdy odehrálo.
Není vůbec náhodou, že Václav Havel poprvé se samostatným (napsaným) projevem vystoupil v televizi takto (ZDE).
Zde již byl předznamenán zásadní střet, který se záhy obnažil, postupně vyostřoval a v určité podobě vyostřuje dodnes. K tomu se dostanu v příštím pokračování, protože je dobré si zhlédnutím výše uvedeného připomenout, jak to bylo.
(Čalfův manévr kalkuloval s Husákovou averzí vůči Dubčekovi – když Občanské fórum shodí Adamcovu "komunistickou" vládu a dá možnosti ji sestavit Slovákovi Čalfovi, nebude moci být Dubček jako Slovák prezidentem. Husák to rád podpoří a prezidentem může být Čech Havel. Jak prosté.)
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
