Naše české národní povědomí je poznamenáno již zhruba po dvě staletí přesvědčením, že Katolická církev byla nepřítelem českého národa, spojencem nenáviděných Habsburků, kteří usilovali o naše poněmčení. Katolická církev nám údajně upálila Jana Husa, proto Čechové ji odmítli a stali se vyznavači kališnické víry. Habsburkové ve spolupráci s mocným jezuitským řádem však našim předkům opět katolickou víru násilím vnutili, proto prý dobrý Čech nemůže být dobrým katolíkem. Tak hlásali a učili ve školách za První republiky liberálové a socialisté, po válce komunisté.

Jan Hus byl katolík

Faktem je, že vztahy mezi Katolickou církví a českým národem se vyvíjely složitěji než například u Poláků. Zatímco tam znamenala katolická víra hlavní oporu národní existence v zápase proti protestantským Švédům v 17. století a po zániku polské státnosti roku1795 proti protestantským Němcům a pravoslavným Rusům, u nás byl katolicismus spojen s panovnickým rodem Habsburků, který láskou k Čechům nikdy příliš nevynikal. Česká religiozita na rozdíl od polské byla více pluralitní, lze hovořit o zastoupení většího počtu vyznání.

V tomto kaleidoskopu však zaujímá katolictví své důležité místo, které nelze ignorovat. V Katolické církvi byl český národ pokřtěn a jí vděčí za svou středověkou státnost, civilizaci a kulturu. Sv. Cyril a Metoděj,  Václav, Vojtěch, Prokop, Anežka, Zdislava a Jan Nepomucký jsou nejen význačnými katolickými postavami, ale také důstojnými reprezentanty češství, kteří měli tuto vlast rádi a podle svých možností a svého postavení jí upřímně sloužili. Totéž platí i o nejvýznamnějším českém panovníkovi ve středověku Karlu IV. I Jan Hus je z velké části katolickou osobností, i když jeho nauka v některých bodech odporuje katolické věrouce. On sám se cítil být až do konce života katolickým knězem.

Čí země, toho náboženství

Katolická církev byla v českém národě vždycky zastoupena. Nebylo tomu tak, jako u Dánů, Švédů a Norů, kde katolicismus byl v 16. a 17. stol. zcela vyhlazen protestantskými panovníky. U nás i v husitském období 15. stol. existovala početně silná a dobře organizovaná česká katolická menšina, která si své pozice a svoji soudržnost udržela i v 16. stol., kdy se v Čechách a na Moravě šířil protestantismus. Katolíci byli tedy i v těchto dobách nedílnou součástí českého národa a nikdy jí nepřestali být, proto nelze v žádném případě hovořit o katolické víře jako o cizí, importované nauce.

Nedá se omluvit, že značná část českého protestantského obyvatelstva byla po bělohorské bitvě státním násilím přinucena přijmout katolické vyznání. Jenže v zájmu pravdy a spravedlnosti je třeba říct, že stejně tak je neomluvitelné, když předtím po r. 1419 husité rovněž nutili násilím české katolíky přijmout kališnickou víru. Ti to ve velkém počtu odmítali, proto docházelo ze strany husitských vojsk k neuvěřitelným surovostem, kdy katolické ženy a děti byly shazovány na kopí, topeny v řekách, upalovány atd.