"Musel jsem se ale vyjádřit, jinak bych se na sebe nemohl podívat do zrcadla." Tento text je z článku zde. Student střední školy se „odvážil" dát najevo svůj názor tváři v tvář ministrovi naši vlády. A jak na tom jsme my? Dokážeme takto bezprostředně reagovat, nebo se strachy potentujeme, protože už jsme dospěli a tušíme, že to nemusí být bez následků?

Po pravdě řečeno, také bych si dvakrát rozmyslel, než bych takto reagoval z očí do očí. Kdysi jsem měl tu čest reagovat vůči Klausovi, ale nevím, zda bych mu otevřeně řekl, co si myslím.

Ach to bezstarostné mládí, ještě nám mléko teče po bradě, ale už jsme plní elánů každému říct, co si myslíme. Když si tak vzpomenu na svých 19 let, jak jsme na prumce profesorům říkali, co si myslíme. Jen jsem se neodvážili to říct do očí nějakému ministrovi, a měl jsem příležitost. Ale to byla úplně jiná doba. Asi rok 80 minulého století.