Převážně levicová vláda Katalánska na 1.října vyhlásila referendum o odtržení Katalánska od Španělska . (Dnešní Katalánsko se zhruba 7,5 milióny obyvatel tvoří cca 19% celkové španělské populace).

Španělská centrální vláda referendum o vystoupení/odtržení odmítla jako neústavní a zakázala jeho samotné konání, což samozřejmě byla voda na mlýn nejrůznějším katalánským „vlastencům“ rekrutujícím se hlavně z politických kruhů.

Předně nelze zpochybnit, že mezi stoupenci o odtržení jsou také obyčejní poctiví lidé, kteří ale bohužel sedli na lep „nově uhněteným vlastencům“ převážně levicového zabarvení, kteří jim slibují sociální ráj bez „okovů z Madridu“ a výhody samostatného postavení bez centrální vlády. Tito politici dnes šíří propagandu o doplácení a vysokých odvodech katalánské provincie do státního rozpočtu, o nevýhodném postavení v rámci Španělska, atd. Co již se od těchto nově zrozených „vlastenců“ nikdo nedozvídá, jsou obrovské náklady na vybudování státního aparátu v případě odtržení jako jsou ministerstva, zastupitelské úřady a další obrovské náklady, které pak obyčejní lidé budou muset zaplatit. Ale pro budoucí vlastence bude dostatečný počet teplých místeček a o to jde přece především.

V minulosti skutečně v některých údobích docházelo k vyšším odvodům Katalánska do tehdy ještě centrálně fungující španělské koruny v porovnání s některými provinciemi, ale v současnosti je situace kardinálně opačná. Katalánsko má svou autonomii, má svého premiéra s vládou a dokonce svůj parlament.

Porovnání s tehdejším Československem

Pokud porovnáme Španělsko na příkladu tehdejšího Československa před jeho rozdělením, pak srovnání je nesouměřitelné. Katalánsko tvoří cca pětinu Španělska, je součástí Španělska již několik staletí od sjednocení (reconquisty) na konci 15.století, takže centrální španělské koruně vděčilo za osvobození od nadvlády Maurů a jejímu pozdějšímu hlavně obchodnímu rozkvětu. Samozřejmě, že zásahy centrální vlády nebyly vždy úplně ideální.