Tuto sobotu uplynulo 100 let od zavraždění Františka Ferdinanda a jeho manželky Sofie v Sarajevu. Tyto činy jsou historiky podrobně zdokumentovány, stejně jako následní chod událostí, jenž vyústil v tzv. Velkou (jak se jí říkalo předtím) či 1. světovou (jak se jí říkalo potom a dodnes) válku. Ten chod událostí je zdokumentován někdy téměř minutu po minutě, jak se celý evropský kontinent náměsíčně hnal do sebevraždy (viz. především telegramy „Willy-Nicky“ mezi německým císařem a ruským carem).
První světová válka je největší tragédií Evropy za posledních dvě stě let. Byla to skutečná sebevražda Evropy; rána, ze které se již jako civilizace nevzpamatovala. Byla mnohem větší tragédií než 2. světová válka, která byla heroickým zápasem proti protivníkovi, jehož v řádu morálním porazit prostě nutné bylo, neboť 1. světová – na rozdíl od 2. - byla vlastně zbytečná.
Po sto letech (1814-1914) bezprecedentního nárůstu svobody, pokroku, hospodářského, kulturního a morálního rozvoje, vedla ke čtyřem rokům a čtyřem měsícům jatek, po nichž přišly: komunismus, fašismus, nacismus. A po nich hodnotový relativismus, morální nihilismus a politický etatismus dneška. Tj. úpadek, ba až zánik západní civilizace.
Těsně po jejím skončení vítězové měli dojem, že za válku jednoznačně mohly Centrální mocnosti, především Německo. Později, hlavně v 30. letech 20. století, převládl názor, že Velká válka byla kolosální chybou, za kterou mohly všechny mocnosti spíše stejnoměrně.
To je názor v podstatě převládající dodnes: Srbsko bylo expanzionistické a iredentistické vůči Rakousku, velké Rakousko napadlo malé Srbsko, Rusko mělo imperiální ambice na Balkáně a panslavistickou touhu dostat pod svou hegemonii všechny slovanské národy, Německo bylo ovládnuté pangermánskou snahou o nadvládu nad celou kontinentální Evropou pod vedením megalomanského císaře, Francie usilovala vůči Německu o revanš za porážku 1870, Británie chtěla zabránit vzestupu nové mocnosti Německa a jeho snahy o zpochybnění britské námořní hegemonie, a Itálie – Itálie chtěla Rakousku urvat jižní Tyroly, Istrii a Dalmácii.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Článek obsahuje štítky
autor: Roman Joch
Jak se postavíte k výsledku voleb?
Budete respektovat vůli voličů a dáte šanci sestavit vládu tomu, kdo volby vyhraje? Řeší se teď třeba jmenování Babiše, který je trestně stíhaný, ale jestli to lidem nevadí a zvolí ho, neměl by dostat šanci sestavit vládu? A byl byste pro, aby trestně stíhaný člověk nemohl kandidovat? Třeba mě by to...
Další články z rubriky

21:25 Pavel Foltán: Ústavní soud – třetí komora parlamentu?
Komentář k historii tribunálu, o kterém se opět mluví.