Roman Ramach: Prsten moci pana předsedu Sobotku očaroval docela brzy

05.11.2013 20:15

Nejsem volič ČSSD a ani jsem k volbám nešel a to, co předvádí pan předseda Sobotka, mě utvrzuje,že jsem udělal dobře.

Roman Ramach: Prsten moci pana předsedu Sobotku očaroval docela brzy
Foto: Hans Štembera
Popisek: Bohuslav Sobotka

To, co předvádí pan Sobotka mě docela děsí, co z něj bude, až se stane premiérem. Zneužít slovo puč k likvidaci svých oponentů ve mě vyvolává vzpomínku z dějepisu, kdy jsme se učili o Zinověvovi, Kameněvovi a Trockém. Trojce oponentů Stalina. Je to zvláštní, ale i dnes probíhá likvidace trojice oponentů sice jen „veřejnou psychickou masáží.”  Pokud vím, tak celá volební kampaň byla postavená na předsedovi Sobotkovi, na což má jako volební lídr právo a je samozřejmé, že i rozhodující slovo. Ale také má i hlavní odpovědnost za volební výsledek a ten je dosti ubohý. Co je na tom špatného, že jej spolustraníci vyzvou většinovým hlasováním, aby zvážil své setrvání ve funkci předsedy? Aby se přihlásil k odpovědnosti, když volební kampaň postavil na své osobě. Tohle není puč, stačí se podívat do slovníku. Prsten moci pana předsedu Sobotku očaroval docela brzy. Máme se jako občané začít bát takového premiéra? Popravdě se docela bojím po tom, co předseda ČSSD předvádí, nemá to daleko ke „kultu osobnosti“, který zatím probíhá jen v ČSSD.

Roman Ramach, 40 let 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Ing. Vojtěch Munzar byl položen dotaz

Zisk

Tvrdíte, že na zisku není nic špatného. Neprotiřečíte si? Protože byla to vaše vláda, která zavedla daň z mimořádných zisků. Naopak jsem si nevšiml, že byste nějak zásadně odstranili všudypřítomnou byrokracii, což jste před volbami slibovali. A další dotaz. Existuje podle vás nějaká hranice, kdy je ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Absurdní důchodové divadlo

15:49 Jiří Weigl: Absurdní důchodové divadlo

Pondělní glosa Jiřího Weigla