_635742884460950407.JPG&id=85045)
Ve svém článku se pan Blaško zmiňuje, že bezdomovectví je systémová chyba, kterou je třeba řešit, bohužel bez další proveditelné koncepce. S tím, že bezdomovectví a zvyšující se počet osob bez domova či ohrožených bezdomovectvím, je systémovou chybou, nelze než nesouhlasit. Je však také třeba rozlišovat dvě skupiny bezdomovců. První menšinovou skupinou jsou Ti, kterým stav bezdomovectví vyhovuje. Není třeba zkoumat příčiny jejich rozhodnutí, ať je způsob života a rozhodnutí se pro „svobodný“ život, duševní nemoc či nějaká závislost. Druhou skupinou, poměrně markantní jsou osoby, kteří se stali osobami bez přístřeší životním zlomem, tragédií či jinou tíživou situací, která způsobila sociální propad, jejímiž důsledky jsou právě ztráta obydlí a dalších sociálních jistot. Ve své praxi jsem vyslechl různé příběhy lidí, kteří přišli o své domovy a skončili na ulici. Např. jeden bývalý policista žije v zemljance v Praze 5, protože celý život své služební práce žil na policejních ubytovnách. Když přišel důchodový věk, už se stát a společnost, které celý život sloužil, nedokázala o něj pomoci. Jiný příběh je padesátiletých manželů, kterým jsem pomáhal s právními záležitostmi. Celý život oba pracovali a našetřili si na domek ve vesnici nedaleko Nymburka. Potřebovali rekonstruovat a tak si vzali půjčku, bohužel nebankovní. V průběhu rekonstrukce domu přišla nemoc a žena začala pobírat pouze invalidní důchod. Muž dále pracoval, jako řidič nákladních vozů. Jednou bylo nutné v noci ženu odvézt v noci do nemocnice. Bohužel muž měl v sobě jedno či dvě piva a policejní hlídka byla nesmlouvavá. Přišel o řidičský průkaz, což pro celoživotního řidiče náklaďáků je fatální záležitost. Ztratil dlouhodobě práci a rodina příjem. Exekutor ani insolvenční správce se pak neptal na příčiny, ale dům dal do nucené dražby, aby upokojil věřitele a splatil dluhy zbytnělé různými poplatky a úroky. Asi bych mohl jmenovat další množství životních příběhů, třeba i farářů, kteří se stali nepohodlnými a církev je nechala s rodinami a dětmi vyhodit z bytu. Tedy je opravdu systémovou chybou, že není v naší demokratické zemi instituce, která by těmto lidem v akutní sociální krizi pomohla.
Na druhou stranu s ohledem na výše uvedený zveřejněný článek. Zkuste vysvětlit dlouho hladovému a žíznivému, že mu nedáte jídlo a pití, protože jeho hlad a žízeň je systémovou chybou a ta se musí řešit, ale do té doby není, čeho by se najedl a napil.
Buďme tedy rádi, za každou organizaci či iniciativu, která zmírňuje účinky sociálního propadu a ztrátu domova. Právě organizace Nový Prostor, vydávající stejnojmenný časopis, který prodávají lidé bez domova a lidé ohrožení sociální inkluzí, se nejen o tyto lidi stará, poskytuje jim podporu formou služeb sociální práce a rehabilitace. Také je pro tyto lidi zázemím a rodinou, i tím, že jejich prostřednictvím prodává zajímavý časopis, je učí znovu pracovat a začlenit se do společnosti.
Zároveň díky prodeji Nového Prostoru, získávají lidé alespoň nějaké finanční prostředky, které jim umožňují si zaplatit pár nocí v ubytovně a nebýt v noci na ulici, koupit si nějaké jídlo a tak se pomalu odrazit ode dna. „Kritikům“, kteří žehrají nad prací s bezdomovci či jimi pohrdají, doporučuji, aby alespoň jeden den či několik hodin strávili v Denním centru Nového prostoru, v nějakém zařízení Naděje či další pomáhající organizace. Měli možnost poznat osudy i osobnost těch, nad kterými se často pohoršují či povyšují.
V závěru lze jen dodat, že právě koupí časopisu Nový Prostor, člověk cíleně a adresně pomáhá druhému, který se dostal do tíživé sociální situace, do které se může dostat kdykoliv každý z nás.
Rostislav Kotrč
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
