Ve svém článku se pan Blaško zmiňuje, že bezdomovectví je systémová chyba, kterou je třeba řešit, bohužel bez další proveditelné koncepce. S tím, že bezdomovectví a zvyšující se počet osob bez domova či ohrožených bezdomovectvím, je systémovou chybou, nelze než nesouhlasit. Je však také třeba rozlišovat dvě skupiny bezdomovců. První menšinovou skupinou jsou Ti, kterým stav bezdomovectví vyhovuje. Není třeba zkoumat příčiny jejich rozhodnutí, ať je způsob života a rozhodnutí se pro „svobodný“ život, duševní nemoc či nějaká závislost. Druhou skupinou, poměrně markantní jsou osoby, kteří se stali osobami bez přístřeší životním zlomem, tragédií či jinou tíživou situací, která způsobila sociální propad, jejímiž důsledky jsou právě ztráta obydlí a dalších sociálních jistot. Ve své praxi jsem vyslechl různé příběhy lidí, kteří přišli o své domovy a skončili na ulici. Např. jeden bývalý policista žije v zemljance v Praze 5, protože celý život své služební práce žil na policejních ubytovnách. Když přišel důchodový věk, už se stát a společnost, které celý život sloužil, nedokázala o něj pomoci. Jiný příběh je padesátiletých manželů, kterým jsem pomáhal s právními záležitostmi. Celý život oba pracovali a našetřili si na domek ve vesnici nedaleko Nymburka. Potřebovali rekonstruovat a tak si vzali půjčku, bohužel nebankovní. V průběhu rekonstrukce domu přišla nemoc a žena začala pobírat pouze invalidní důchod. Muž dále pracoval, jako řidič nákladních vozů. Jednou bylo nutné v noci ženu odvézt v noci do nemocnice. Bohužel muž měl v sobě jedno či dvě piva a policejní hlídka byla nesmlouvavá. Přišel o řidičský průkaz, což pro celoživotního řidiče náklaďáků je fatální záležitost. Ztratil dlouhodobě práci a rodina příjem. Exekutor ani insolvenční správce se pak neptal na příčiny, ale dům dal do nucené dražby, aby upokojil věřitele a splatil dluhy zbytnělé různými poplatky a úroky. Asi bych mohl jmenovat další množství životních příběhů, třeba i farářů, kteří se stali nepohodlnými a církev je nechala s rodinami a dětmi vyhodit z bytu. Tedy je opravdu systémovou chybou, že není v naší demokratické zemi instituce, která by těmto lidem v akutní sociální krizi pomohla.

Na druhou stranu s ohledem na výše uvedený zveřejněný článek. Zkuste vysvětlit dlouho hladovému a žíznivému, že mu nedáte jídlo a pití, protože jeho hlad a žízeň je systémovou chybou a ta se musí řešit, ale do té doby není, čeho by se najedl a napil.