Každý z nás tu a tam vidí světlo na konci tunelu, ale trend to nezastaví. Celkově se bude prohlubovat tíživá situace velkých vrstev obyvatelstva, především rodin s dětmi a důchodců a nároky na sociální politiku státu budou stoupat. A tím také nároky na státní pokladnu.

Přitom všichni politikové mluví o potřebě nastartovat hospodářský růst, zvýšit zaměstnanost a tím příjmy státu. Současně ale vědí, stát to v dnešní komplikované době neumí a heslo o nových investicích, že je třeba se proinvestovat do nové a lepší budoucnosti, je jen líbivé heslo. Podobně se mluví v celé Evropě, ale jde jen o to, vytvořit pozitivní očekávání. Stát může dělat jen to, co v podstatě dnes dělá Evropská unie. Pomáhá, chrání, rozděluje peníze na pomoc těm, kdo jsou v největší nouzi, sanuje to, co se rozpadlo atd. Ne nadarmo se říká, že hlavní fungující institucí Unie je Evropská centrální banka jako pramen financí.