Co Marx ve svém svatém tažení za zrušení krizí neviděl bylo to, že krize, jakkoliv tvrdé pro část obyvatelstva, ale vždy přinesly očistný program. Snižovala se byrokracie, státy musely odpovědněji hospodařit, zanikaly fosilní firmy a draly se ven firmy nové. Práci se vrátila její hodnota a dávkovací povaleči už neměli tak snadný život. Krize kapitalismu, jakkoliv se zdála škodlivá, měla i svou ozdravnou stránku.
Připomeneme, že po II. Světové válce byla přijata teorie, že krize kapitalismu byla příčinou války. Hodně zjednodušené tvrzení. Hlavní příčina spočívala v nesmyslných Versailleských smlouvách a především v nacistické ideologii, proti které stála stejně nebezpečná komunistická, vytvořená právě na Marxových základech.
Kdyby současnou Evropskou unii postihla obvyklá kapitalistická krize, nikoliv jen ta účetní recese, která občas zapípá v nějakých skoro zfalšovaných číslech, je vysoce pravděpodobné, že EU by se rozpadla. Toho se nejvíce bojí Německo, které z existence EU nejvíce těží. Proto přistoupila německá vláda k tomu, že budou vydány dluhopisy s jejich ručením, protože už jinou možnost, jak udržet EU neměla. Ale pořád lepší ztratit nějaký ten peníz, než ztratit dojnou krávu, a tou je EU pro Německo již mnoho let.
Krize, skutečná Marxova krize, nesmí být v EU připuštěna. Již v roce 2008 se v EU zachraňovaly banky, které dávno měly zmizet z trhu, byly nalévány peníze do skorošpatných firem s argumentem zaměstnanosti, a to aniž by kdokoliv v EU žádal podíl a odpovědnost za vložené peníze. To se v USA nestalo. Ve Spojených státech přes 300 bank zkrachovalo, peníze vkládané do firem byly podmíněny vlastnictvím státu a ani takový socialista, jakým byl prezident Obama, si netroufl tento ozdravný proces narušit.
V Evropské unii se to špatné zalátalo, aby vše zůstalo při starém. Starém, nehybném, zaostalém a ideologicky pomateném. Místo červených Maových knížek se dnes v EU rozdává zelená, bezejmenná a stejně tak idiotská, jako byla ta od Mao Ce Tunga.
Marx chtěl zlikvidovat krize plánováním (přesně to se v EU děje), a regulací (a co jiného „pozitivního“ z EU teče?) a zabráněním sociálních otřesů. O to stejné se má pokusit plánované gigantické zadlužení EU a další dluhy národních států. Ve skutečnosti je to život na nesplatitelný dluh a výsledná krize bude nejen větší a horší, ale může mít i mnohem násilnější vyústění.
Německo volí cestu úplatku, protože jinou nezná. Státy v EU si mnou ruce, protože to vypadá na nevratné peníze a každá vláda počítá každý den ve funkci, kdy jí to, lidově řečeno, sype. Nějaká odpovědnost budoucím generacím?
Dávno nikde není. Není v politice, není v médiích a začala být lhostejná i voličům, kteří se utěšují známým heslem: Ono to nějak dopadne. A to ve víře, že konec bude šťastný. Jenomže nebude. Konce narkomanů nebývají šťastné a bez pomoci druhých nikdy nejsou. A EU nebude mít kdo pomoci, protože Spojené státy mají svých problémů více než dost. Pouhé tři měsíce útlumu ekonomiky západního světa vypadá pomalu jako konec světa. Tak mizerně na tom tento svět je? Nikoliv, tak silně politici všem voličům lžou.
Rudolf Mládek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
