Prezident dvacetimilionového Rumunska si dovolil před čtyřmi lety na konferenci ve Slovinsku pronést kritiku na adresu rumunských Romů. Pronesl výše zmíněné tvrzení a vzhledem k tomu, že v Rumunsku žije oficiálně téměř 700 tisíc Romů, pak asi pronesl svá slova ze zkušeností s tímto etnikem.
Prezident Băsescu je ve funkci od roku 2004 a od té doby pronesl několik kontroverzních výroků. Jen za tento ale byl potrestán Národní radou Rumunska pro boj s diskriminací pokutou ve výši 600 lei. "Je to zejména symbolicky důležitý akt spravedlnosti. Doufáme, že v konečném důsledku přispěje k zastavení, či alespoň zmírnění diskriminace Romů," řekl k rozhodnutí Marian Mandache z Romani Criss Roma, rumunské lidskoprávní organizace.
Měli bychom se trochu pozastavit nad obsahem samotného výroku. Předně, prezident Băsescu nepaušalizoval. Neházel všechny do jednoho pytle. Pronesl, že málokterý Rom chce pracovat. Jaká je naše zkušenost? Překvapivě téměř stejná. Většina Romů v ČR žije ze sociálních dávek, protože je to pro ně výhodnější, než chodit do práce.
Dále prezident Băsescu řekl, že mnozí z Romů žijí tradičně díky krádežím. A opět, jaká je naše zkušenost? V roce 2011 se přio sčítání k Romům přihlásilo jen něco okolo 13000 lidí. Evropské centrum pro práva Romů odhaduje počet Romů na území ČR na 250 až 300 tisíc. Skutečnost bude o něco menší než odhad evropského centra, cca 200 tisíc.
Z těchto odhadovaných 200 tisíc osob jen málokdo má čistý trestní rejstřík. Osazenstvo věznic tvoří Romové údajně ze 40 procent. Některé odhady mluví až o 60 procentech. Pokud narazíme na nějaké kapsářské gangy, jsou to Romové.
Farář Jiří Rous se věnuje romské problematice a píše o ní. Jako farář má vcelku dobrý přehled, určitě lepší než úřady už jen proto, že s Romy přichází do styku v jiné rovině. Cituji z jeho článku z roku 2002 o kriminalitě Romů:
V ČR (Romové) tvoří 3% obyvatel, ale 17% kriminality. Novější údaje (po roce 1989) nejsou k dispozici, kromě okresu Teplice, kde na 7% Romů připadá 60% trestných činů. Romskou trestnou činnost můžeme rozdělit do dvou hlavních oblastí. V závorkách je počet Romů z celkového počtu pachatelů v ČR:
činy, které Romové nepovažují za přestupky: pohlavní zneužití (22%), znásilnění (18%), výtržnictví (16%)
činy, které jsou dovoleny jen vůči gádžům: loupeže (47%), krádeže (20%).
Romové neznají aristotelskou logiku, proto se jim trestná činnost snadno dokazuje. K novým formám kriminality patří pašování zboží, distribuce drog, daňové úniky aj. Ve velké části romských komunit má trestaný Rom vyšší autoritu.
Neuskutečněným nápadem zůstává zřízení romské policie. Dosud naráželo na nezájem a velmi často na nesplnění základních požadavků nutných k výkonu této služby. Realizaci by zřejmě znemožnila i sama romská averze vůči policii: „Keď niekto hovorí so žandármi, sa hneváme.“ Policista byl tradiční nepřítel číslo jedna a spolupracovat s ním proti Romovi je zrada. V českých věznicích tvoří Romové asi 60% uvězněných. Značná je kriminalita dětí a mládeže, často ji záměrně organizují dospělí. Tak zneužívají skutečnost, že děti nemohou být odsouzeny. V roce 1975 se na kriminalitě mládeže v ČSSR podíleli Romové padesáti procenty. Podle průzkumu jsou romské děti pohotovější ke slovním i fyzickým útokům.
Z výše uvedeného vyplývá, že kriminalita v romské minoritě je cca osmkrát vyšší než u majoritní společnosti. V poslední době vzrostla agresivita romských pachatelů. Jako příklad může posloužit duchcovský útok na manžele, či mačetový útok v Novém Boru.
Rumunský prezident si dovolil říct pravdu. Pravdu takovou, kterou už znají v Británii, Francii i v Kanadě. A to se tam ještě dostali ti Romové, kteří nejsou úplně ti nejhorší. Kanada kvůli romské imigraci zavedla víza vůči ČR a dávala ostentativně najevo, že to s Romy neumíme.
Pak poznali realitu. Romy zajímaly hlavně sociální dávky, o práci neměli zájem, stejně jako zájem naučit se jazyk. V místech, kde se usadili Romové vzrostla rapidně kriminalita, objevil se nepořádek a děti neměly zájem chodit do školy.
Šok zažila jedna kanadská úřednice, když přišla do romské rodiny s dotazem, proč jejich čtrnáctiletá dcera nechodí do školy. Bylo jí odpovězeno, že dcera je dosta stará na vdavky a školu tím pádem k ničemu nepotřebuje. teprve pak začaly kanadské úřady podstatně rychleji vracet žadatele o azyl zpět.
Francie si zažila své s rumunskými Romy a rovněž přistoupila k jejich deportaci kvůli soustavnému porušovíání francouzských zákonů. Vrcholem byl romský útok na četnickou stanici, kterou vyrabovali. Slovensko zažilo romské nepokoje, kdy skupiny Romů rabovaly obchody s výkřiky "my máme hlad" a braly v prvé řadě alkohol a cigarety.
Bohužel, rumunský prezident Băsescu řekl nepohodlnou pravdu. A nepohodlná pravda se trestá, obzvláště v případě Romů nebo muslimů. Před měsícem Băsescu v Berlíně řekl, že je pro právo Romů svobodně cestovat po Evropě, ale podotkl, že se Romové živí žebrotou a krádežemi.
Ne všichni Romové jsou stejní, ne každý nechce pracovat, ne každý krade, ne každý přepadává, ne každý nadává do gádžů či bílých hlav. Bohužel, těchto slušných Cikánů (sami tvrdí, že nejsou Romové), je menšina. Existuje snad třicet romských organizací zabývajících se údajnou diskriminací a mající ze svého romství bezpracný kšeft.
Mimochodem, třináct let se táhl soudní spor mezi majitelem restaurace a romským aktivistou Františkem Kroščenem. Majitel si ve své restauraci vyvěsil baseballovou pálku s nápisem "Na Cikány". Údajně tvoří Romové cca 50% návštěvníků jeho restaurace a nikdo si nestěžoval.
Celý případ začal v červnu 2001, kdy na něj upozornila Poradna pro občanství a lidská práva. Zástupci sdružení, k nimž se přidal aktivista František Kroščen, si zajeli vyvěšenou pálku zdokumentovat. Aktivista Kroščen pak podal žalobu na majitele restaurace, protože se při pohledu na pálku cítil uraženě a poníženě. Požadoval odškodnění ve výši 150 tisíc korun.
Letos spor skončil rozsudkem Nejvyššího soudu a majitel se musí Kroščenovi omluvit a zaplatit mu odškodnění ve výši 25000 korun. Jen by mě zajímalo, zda se pan Kroščen považuje za Roma nebo za Cikána.
Pokud by se považoval za Cikána, tak by mu to s velkou pravděpodobností nevadilo. Pokud za Roma, tak označení na pálce hovořilo o jiné skupině. Kdyby se to vzalo ad absurdum, tak ho nikdo nenutil do restaurace jezdit, on sám o sobě by tam asi nešel a tím pádem by se necítil ani uražený, ani ponížený.
tak si říkám, zda bychom neměli zažalovat příhraniční prodejce v Německu nebo Rakousku za cedule "Češi, nekraďte!" Vždyť při pohledu na tytio cedule se musíme zákonitě cítit uraženi a poníženi. Také bychom měli požadovat tučné odškodnění. A v eurech.
titulek upraven redakcí ePortál
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: eportal.parlamentnilisty.cz
