Šifra mistra Vidláka: Na tom pražským mostě… Aneb Kavárna opět útočí

O smrti Jana Třísky, který v sobotu skočil nebo spadl z Karlova mostu do Vltavy, toho bylo napsáno již dost. Mě zaujala na celé tragické události především jedna věc – a to, jakou roli v něm sehrála média a hercovi kolegové a známí, kteří se k ní vyjadřovali. O české mediálně-kulturní frontě to vypovídá mnohem víc, než by asi sama chtěla.

Nejprve minulou sobotu média stroze informovala o tom, že do Vltavy skočil či spadl muž. To se občas z různých důvodů děje, a tak by to byla jen obyčejná zpráva z černé kroniky. Upřesňující články po záchraně muže, jehož vytáhli z vody dva polští záchranáři projíždějící tudy náhodou na výletní lodi, poté přidaly svědectví lidí, kteří se nacházeli poblíž. Ti, stejně jako policisté nebo hasiči, kteří to napsali na Twitteru, sdělili, že muž do Vltavy skočil. Každý racionálně uvažující člověk by si musel položit otázku, jak by se dalo z Karlova mostu spadnout (těžko), a tuto variantu by musel považovat za méně pravděpodobnou, ale nehodu při neopatrném lezení po sochách či zábradlí samozřejmě vyloučit nejde. Konstatováním, že někdo skočil nebo spadl z mostu do řeky, by to celé taky skončilo.

Zlom nastal, když vyšlo najevo, že šlo o Jana Třísku. Od té doby, ještě než mohl kdokoli vědět něco bližšího, došlo k prudkému obratu a varianta úmyslného skoku se najednou z úvah zcela vytratila. A ten, kdo se něco takového opovážil napsat či vyslovit, byl najednou napadán a označován za konspiračního teoretika. Údajně chodil na most před každým natáčením provádět jakýsi rituál, a tak při něm uklouzl a basta.

To je obvyklý způsob jednání lidí, kteří si vysloužili od svých odpůrců přezdívku pražská kavárna či havlisté. Je to sice označení hanlivé, ale v Česku již poměrně vžité, a používá se nejen jako nadávka při různých žabomyších sporech, ale i coby běžné označení, a to především v rámci zjednodušení – pro každého je srozumitelné a každý hned ví, co znamená. Patří sem četní umělci, vědci, novináři, podnikatelé či politici liberálního názorového proudu. Vzhledem k tomu, že jim jsou nakloněna hlavní média, určitá část naší společnosti si zvykla, že má patent na pravdu a na to, co se smí nebo nesmí psát a myslet. Jejich vliv je v Česku tak obrovský, že nelibě nesou jakýkoli náznak svobodného myšlení (tedy samozřejmě v případě, že si někdo myslí něco jiného než oni), a to mnohdy s nesnesitelným patosem, arogancí a zlobou. Bez ohledu na fakta prostě vytyčí jeden kolektivní a správný směr, a kdo se do něj nezaškatulkuje, je vyobcován z (jejich) slušné společnosti.

Ukázal to i incident na Karlově mostě. Jakmile bylo jisté, že jde o herce Jana Třísku, přizpůsobila se i policie a přispěchala s kuriózním oznámením: „Šlo o nešťastnou náhodu a sebevražda to nebyla. Policisté zároveň prosí o svědectví veřejnost, která se v té době na mostě a v okolí pohybovala.“ Tak buďto už vyslechla tolik svědků a měla tolik informací, že uzavřela vyšetřování a ví, co se na mostě stalo, anebo to neví, a řekne nám to, až to zjistí. Ale jak může něco tvrdit před uzavřením vyšetřování?

V rozhovoru pro média se o policejní prohlášení okamžitě opřela Dagmar Havlová, vdova po exprezidentu Václavu Havlovi, která považovala Jana Třísku za rodinného přítele. Havlová si nemyslí, že Tříska svůj život ukončil sám. K otázce, zda se domnívá, že Tříska skočil, uvedla: „Zpočátku to tak opravdu vypadalo, ale myslím, že tato teorie už je vyvrácená odborníky. Nechci spekulovat,“ dodala. Ano, zpočátku to tak vypadalo, ale už to tak nevypadá…

Třískův kamarád, herec Jan Hrušínský, arogantně označil všechny, kterým nepřijde nešťastná náhoda pravděpodobná, jako přívržence spikleneckých teorií. Přidali se i další. Asi nejstupidněji zareagoval herec a režisér Jiří Mádl, který měl o den později začít s panem Třískou natáčet nový film. „Honza Tříska byl v perfektní kondici a těšil se na velikánskou roli. Poslední měsíce nežil ničím jiným. Představa, že by přiletěl z Kalifornie, absolvoval kostýmní zkoušky a šel ukončit život, je naprosto hloupá. Vymstil se mu jeho rituál návštěvy Karlova mostu, který dělal před natáčením každého nového filmu. Prosím, nedělejme z tohodle výjimečně milýho a inteligentního člověka blázna.“ Jasně, takže kdyby do té vody skočil, z důvodů, které zná jen on sám, už by nebyl Mádlův kamarád, ale blázen? A jak proboha souvisí to, jestli je někdo inteligentní nebo milý s tím, že spáchá sebevraždu?

Tohle je pro Třískovy rádoby přátele typické. Byl skvělý, neměl žádné problémy, umřít nechtěl… Znal ho ale někdo z nich doopravdy, že mohou vydávat kategorická prohlášení o tom, co se mu v posledních chvílích jeho života honilo hlavou?

Korunu všemu nasadila filmová kritička Mirka Spáčilová. „Prosím, už dost! Snad jenom lidé, kteří Jana Třísku osobně nepoznali, se mohou vyžívat ve spikleneckých teoriích o hercově údajné sebevraždě a jejím záhadném pozadí,“ začíná její komentář na serveru iDnes.cz. A pokračuje: „Ale hlavně: co je nám vlastně do toho, jak Jan Tříska zemřel? Posedlost odchodem hvězd se stává chorobnou. Zatímco za života se jim nanejvýš zdvořile zatleská, po smrti propukne honba za jejími podrobnostmi. Smutnou skutečnost, že někdo včera byl a dneska není, přece nijak nevylepší informace, zda skonal po rychlé náhlé, či vleklé těžké nemoci, jestli v nemocnici, nebo doma, v kolik hodin a kdo stál u lůžka. Smrt je nevyhnutelná, ale životem člověk prokazuje svou existenci. Dohadovat se, jak zemřel, je v tuhle chvíli Janu Třískovi s prominutím platné jako mrtvému zimník. Podstatné je, jak žil.“

To jistě dává dokonalý smysl, když redaktorka novin, které o tom píšou aspoň pět článků denně, napíše šestý článek ku příležitosti Třískovy smrti kázající o tom, že by se neměly psát články ku příležitosti Třískovy smrti.

Zajímavé informace poskytl v rozhovoru pro Lidové noviny Roman Kotrč ze sdružení výtvarníků Karlova mostu v rozhovoru pro Lidovky.cz, které na mostě čtyřiadvacet hodin denně hlídkuje. „Pan z ochranky k němu došel a požádal ho, aby slezl dolů. Pan Tříska seskočil dolů, omluvil se a naprosto v klidu odešel pryč,“ popisuje chvíle těsně před tragédií. „Nejdříve ho posílala z toho zábradlí kolemjdoucí paní, když tam seděl. Pak si vylezl na sochu znovu, ale to ho zase někdo, naše ochranka, poslala pryč.“ Pak tam vylezl potřetí a skončil ve Vltavě.

Ať už to bylo jakkoli, běžný čtenář by byl schopen udělat si názor sám. Nepotřebuje k tomu hysterické herce, kteří střídají role podle potřeby. A když jim v tom sekundují novináři (kteří jsou schopni napsat, že Tříska před svou emigrací do USA podepsal Chartu 77, přičemž podepsal Antichartu; mně osobně je to fuk, ale když už nechci zmiňovat v nekrologu negativní věc, prostě ji vynechám), pak z toho máme takový tyátr. Nejhorší je, že takhle je to u pražských kavárníků se vším. Kdo neskáče s nimi, skáče proti nim.