Bavíme se nedlouho poté, co proběhla první oficiální návštěva české budoucí vládní koalice u vás v Bratislavě. Předseda sněmovny Tomio Okamura měl historicky největší delegaci. Hlavní cíl cesty byl jasný, restart vzájemných vztahů na nejvyšší úrovni. Podařilo se to?

Rozhodně. Setkání v Bratislavě bylo velmi srdečné. Slovensko-české vztahy znamenají mnohem více než vztahy jednotlivých vlád. Proto jsme i dosluhující české vládě opakovaně nabízeli obnovení společných jednání a reagovali jsme vždy korektně a konstruktivně. Tuto možnost nevyužila, ale nová česká vláda v tom má jasno. Prioritou je návrat vztahů na tradičně nadstandardní úroveň. Bude to příjemný začátek a myslím, že Slováci i Češi si vydechnou, neboť takto to prostě mezi našimi národy má být.

Český prezident Pavel po více než dvou měsících od voleb jmenoval Andreje Babiše premiérem i jeho vládu. Co od premiéra Babiše slovenská vláda očekává? 

Vidíme několik sdílených cílů. Prvním tématem je zlepšení vztahů, s čímž souhlasí nejen obě vlády, ale i občané obou zemí. Druhým tématem je určitě posílení V4, kde nástupem nové české vlády získají převahu národní síly. Třetí oblast představují, řekl bych, témata „zdravého rozumu“, tedy vytvořit hlavně na evropské úrovni racionální alternativu vůči politikám typu Green Deal, chránit Evropu před nelegální migrací a prosazovat realističtější, zodpovědnější postoj k válce na Ukrajině. Čím více rozumné protiváhy bude i na úrovni EU, tím větší šance je korigovat tyto přehnaně aktivistické politiky.

Poté, co do Bratislavy zavítal nový předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura se svou početnou delegací, poslanci končící Fialovy vlády, a tedy budoucí české opozice chystají vlastní cestu. Jak se zdá, nikdo z vedení státu je však nepřijme. Jak takové počínání české opozice vnímáte? 

Jako součást opoziční politiky. Mají na to samozřejmě právo.

Bývalá Fialova vláda v předvolební kampani voliče varovala před tím, aby volbou „špatných“ stran neposlali Českou republiku tzv. slovenskou cestou a do náruče Ruska a směrem k autoritářskému režimu. To je zřejmě dost podobné s rétorikou současné slovenské opozice. Jste poradce premiéra, jak se na takové argumenty díváte?

Za mě jde o projev argumentační slabosti. Politická strana by měla mít v první řadě svou identitu, jasnou linii a pozitivně vymezené, tvůrčí priority. Možná si to neuvědomují, ale tím, že svou kampaň staví na hesle „nebo Fico“, definují se právě přes Roberta Fica, čímž oslabují sami sebe.

Zároveň to poukazuje na absenci schopnosti myslet státnicky. Zastávat zájmy státu znamená bojovat za Slovensko v Bruselu, Pekingu, Moskvě i Abú Dhabí. Přesně tohle Fico dělá. Jednat suverénně a konstruktivně na všech těchto fórech chce dávku politické odvahy a dovednosti. Vykřikovat černobílá hesla je jednodušší, ale nepřispěje k ničemu dobrému, jen k další polarizaci společnosti.

Dalibor Jurášek, porace premiéra Slovenské republiky pro posilování státní suverenity

Společným tématem vaší vlády, budoucí české vlády a konec konců i dalších konzervativních vlád v Evropě je státní suverenita a možnost rozhodovat o zásadních věcech sami doma a nikoli přebírat rozhodnutí velkých hráčů v EU. Do jaké míry lze v současné konstelaci v EU prosazovat silné suverénní státy? Myslím reálně. Máme coby menší státy sílu se postavit na odpor tam, kde se nám něco nelíbí?

V zahraniční politice existují dva extrémy: jedním je servilita, druhým přeceňování vlastních možností. My se snažíme být ve zdravém středu – pojmenovat své klíčové zájmy a učinit maximum pro jejich ochranu a v ostatních věcech být co nejvíce součinní jako týmový hráč, pokud to nejde proti našim hodnotám.

Něco se dá dělat i na úrovni členského státu. Je například možné vetovat ty největší absurdity, což se nám při několika hlasováních úspěšně povedlo, někde i spolu s Maďarskem. Lze také vyjednat úpravy a kompromisy v textu, my například v různých deklaracích navrhujeme, aby se dbalo nejen na transparentnost vlád, ale i médií a nevládního sektoru, zdůrazňujeme důležitost svobody projevu. Vůči tomu těžko něco namítat, ale progresivní vláda takové něco nenavrhne. Na úrovni EU se nám také podařilo vyjednat dobrovolnost při zbrojní podpoře Ukrajiny (jsme za humanitární pomoc, ale ne vojenskou). V závěrech summitu NATO bylo i na náš podnět doplněno, že Ukrajina má patřit do NATO jen za podmínky, že s tím budou všichni členové souhlasit. Jde někdy o drobnosti, ale dělají-li se systematicky, mají svůj přínos.

Nejdůležitější jsou však velké trendy a zde se dá nejvíce dosáhnout spoluprací národních sil, které sílí v celé Evropě. Jde o témata, která jsem již jmenoval: migrace, válka na Ukrajině, suverenita, ale také ochrana soukromí. Výhodou je, že se při nich dá ve velkém opřít o veřejné mínění, protože se přímo týkají bezpečnosti a kvality života. Jednou z priorit je také nepřipustit oslabení práva veta, k čemuž se připojuje i vznikající česká vláda. To je dobré, protože čím více suverenistických vlád je mezi členskými státy, tím méně je něco takového myslitelné.

Jste ostatně poradcem premiéra Roberta Fica pro posilování státní suverenity. Končící česká Fialova vláda hodně slibovala, ale nakonec se v mnoha oblastech v EU podvolila (emisní povolenky, migrační pakt atd.). Co byste naší nové vládě poradil? Nabízí se možnosti v posílení suverenity i revizi systému politických neziskovek, které často mají vliv na rozhodování státu, aniž je lidé volili?

Nechci dávat nevyžádané rady. Ale základem je určitě spolupráce s podobně smýšlejícími partnery na úrovni EU. Když V4 fungovala naplno, tak na Evropské radě se nejprve bavila Francie a Německo a hned poté šli za představiteli V4. Do tohoto stavu bychom se chtěli vrátit. Důležitým tématem je také snižování společenského napětí. Co největší návrat ke klidnému, slušnému dialogu založenému na argumentech a ochrana svobody slova. Toto téma by mělo být klíčové pro vlády napříč politickým spektrem, neboť nikdo nechce občanskou válku.

Vliv zahraničím placených nevládních organizací na politiku je jedním z největších rizik pro suverenitu. Tyto organizace působí ve střední a východní Evropě desetiletí a podařilo se jim aktivizovat značnou část společnosti, zatímco národně orientované organizace takovou finanční podporu neměly. Tento neférový náskok by měl být vyrovnán utvářením ekosystému národně-konzervativních organizací. Cílem není potlačit jeden nebo druhý názor, ale aby postoje v občanské společnosti reálně reflektovaly přesvědčení lidí, nikoli zahraničních sponzorů.

Fotogalerie: - Okamura na Slovensku

Nová vláda Andreje Babiše, jehož hnutí ANO bude v koalici s SPD a Motoristy sobě, avizuje, že se na státní podporu politického typu neziskovek podívá, zjistí, kolik a komu platí a také je „vyhází“ z ministerstev, kde ovlivňují politiku. Máte s tím zkušenosti na Slovensku? S jakými výsledky jste tomuto problému čelili?

Vnímáme to podobně. Transparence je velmi důležitá, ale je třeba přehodnotit i samotné udělování dotací. Mnohé nevládky politického charakteru doslova žijí ze státních dotací a dotací EU, přičemž jejich podpora ze strany občanů je minimální, což vnímám jako problematické. NNO mají být podporovány hlavně zdola, občany.

Na Slovensku byla situace specifická, protože za minulé vlády se lidé z politických NNO placených zahraničím dostali do vysokých funkcí, dokonce i přímo do vlády. Obsadili však i střední a nižší management ve státních organizacích. Pocházeli z NNO krajně proatlantických, dlouhodobě financovaných přímo vládou USA a NATO. Prosazovali radikální koncepci zahraniční politiky v rozporu s veřejným míněním na Slovensku, které si dlouhodobě přeje zachovávat dobré vztahy se Západem i Východem. Těžko si představit lepší scénář únosu zahraniční politiky státu.

Po nástupu vlády jsme detailně prověřili činnost útvarů věnujících se strategické komunikaci, hybridním hrozbám a boji proti dezinformacím. Naše zjištění potvrdila, že část státních úředníků zneužívala svého postoje k prosazování politických zájmů, například ovlivnění parlamentních voleb. Následně jsme provedli rozsáhlé personální změny a redukci stavů v těchto útvarech. Přijali jsme novou koncepci strategické komunikace, která vyzdvihuje svobodu projevu, demokratickou diskusi a respektování jiných názorů.

Vaší vládě se podařilo změnit ústavu a kromě jiného zakotvit v dnešní podivné době i jasné vymezení, že existují dvě pohlaví, muž a žena. I v Česku se mluví o potřebě změn ústavy v tomto směru, ale i třeba v případě zakotvení práva na platbu v hotovosti. Bylo však oznámeno, že Slovensko je kvůli ústavním změnám vyšetřováno Evropskou komisí. Hrozí za to nějaký postih? A jak se k tomu případně vláda postaví?

Jen zrekapituluji, že součástí novely naší ústavy bylo zakotvení svrchovanosti v oblasti národní identity, uznávání jen dvou biologicky definovaných pohlaví, sexuální výchova pro děti jen se souhlasem rodiče, adopce dětí hlavně pro manžele, ale i zákaz surogátního mateřství a platová rovnost mezi muži a ženami. Právo na hotovost bylo do ústavy přijato již za minulé vlády s podporou napříč politickým spektrem.

Za ustanovení o svrchovanosti v oblasti národní identity již Evropská komise oficiálně zahájila řízení o porušení povinností členského státu (infringement). Ohledně práva na hotovost Evropská centrální banka vydala stanovisko, že jsme překročili pravomoci národního státu a Evropská komise zahájila vyšetřování. Ještě ale nezačala řízení o porušení povinností.

Infringement je víceletý proces. EK si nejprve s členským státem vyměňuje stanoviska, a pokud se nenajde shoda, může podat návrh na Soudní dvůr EU. Další proces je složitý, ale v konečném důsledku může soud členskému státu uložit opakující se pokutu, dokud nedojde k nápravě. Celé to může trvat i léta.

Momentálně připravujeme odpověď Evropské komisi ohledně novely ústavy. Máme silné argumenty, i když jsme si vědomi toho, že se jedná o politický proces. Připomínám, že nadřazenost evropského práva nad všechny právní normy členských států není zakotvena nikde v zakládajících smlouvách. Naopak, ty přímo ukládají EU respektovat národní identitu členských států, obsaženou v jejich základních politických a ústavních systémech. Primát evropského práva je výsledkem aktivismu Soudního dvora EU, přičemž národní soudy ve více členských státech tento princip přímo či nepřímo zpochybnily.

V tomto případě opravdu půjde o zápas o podstatu Evropské unie. Pokud si EU myslí, že může státům diktovat i v oblasti základních hodnot a národní identity, tak si pod sebou řeže větev. Novela naší ústavy byla přijata ústavní většinou v parlamentu, kterou je velmi obtížné najít. Tři čtvrtiny občanů podporují ústavní změny. I kdyby Soudní dvůr EU rozhodl, že jde o porušení evropského práva, jak se bude taková situace řešit? Vybere Evropská komise 90 poslanců a nadiktuje jim, jak mají hlasovat? Na to nemají žádnou pravomoc.

Jak hodnotíte novou americkou Národní bezpečnostní strategii, kterou nedávno zveřejnil Bílý dům a výrazně se v ní věnuje Evropě? Má to být pro konzervativce nadějí, že Američané s udržením naší civilizace pomohou? 

Strategie odvážně pojmenovává příčiny úpadku Evropy: multikulturalismus, oslabování demokracie a přehnaná regulace. Mnohé z toho však platí i pro samotnou Ameriku. Dokument uvádí, že v příštích desetiletích se zřejmě někteří evropští členové NATO stanou „většinově neevropskými“. V USA samotných je však již nyní několik států „většinově menšinových“ (majority minority states). Demokracie v USA má také daleko od ideálu.

Je naivní očekávat od Američanů, že Evropě nezištně pomohou. Mohou zde však existovat sdílené zájmy. Evropa se dlouhodobě potřebuje emancipovat od USA nejen zahraničně politicky a bezpečnostně, ale také ekonomicky, kulturně a technologicky. Trumpova vláda zase otevřeně podporuje suverenismus, reálpolitiku. Tvrdí, že chce Evropu doslova „silnou“, „evropskou“ a „civilizačně sebevědomou“. Progresivistické politiky, které USA desetiletí razily za demokratických i republikánských vlád, jsou zde otevřeně kritizovány. Pro ideology z Bruselu a Štrasburku je to šok, ale Evropě může pomoci vystřízlivět.

Současná Evropská komise to samozřejmě nechápe a pohoršuje se. Přímo úměrně tomu národní hnutí v Evropě rostou. Cílem by však nemělo být vytlačit jeden extrém druhým, ale směřovat ke zdravému středu – tedy klasické demokracii založené na vzdělanosti, kultuře a respektu. To je role Evropy.

Psali jsme:

Výhrůžka Pavlovi a drsné výlevy provázejí jmenování Babišovy vlády

Skoro vlastizrádné. Zbořil doufá, že skandál s drony není tak vážný

„Velký skok. Ale vzad.“ Dnes končí Fialova vláda

Pavel chce moralizovat Turka? Ševčík vytáhl fakta