Volič ČSSD by předpokládal, že mu strana nabídne alespoň křeslo místopředsedy strany. Stal se opak a vlastní straníci, až na několik málo výjimek, jej dokonce odepisovali, někdo i pomlouval, chytřejší přemlouval, aby ve straně zůstal. Kdyby měl p. Paroubek dostatečnou stranickou podporu, jistě by neodcházel a kdyby se strana postupně nezačala orientovat, alespoň jednou podstatnou částí Haškovců ve skutečnosti doprava, jistě by neodešel. Pan Paroubek jasně vysvětlil, proč odchází a nikdo soudný si nemůže myslet, že je to z důvodu neuspokojení osobní „moci" ve straně - to říká ten, kdo po ní sám touží, ale již si neuvědomuje, že k moci patří i odpovědnost.

Pan Paroubek mnohokrát dokázal, že mu jde „o věc", nikoli o moc. Po jeho odchodu se strana rozdělila a to v době, kdy voliči a občané, zejména od levicové opozice očekávali, že je bude daleko více a veřejně podporovat. Namísto podpory se občané a voliči dočkali postupného slevování z programu strany, ale nijak důrazného zastoupení občanů na veřejnosti. V této době škrtů a nesmyslných reforem, kdy mnoho občanů se ocitne bez zaměstnání a na okraji skutečné nouze díky pravicové politice, kdy nejslabší a bezmocní jsou obětováni a postupně vyřazováni ze společnosti a různě diskriminováni, občan a volič předpokládal, že bude strana veřejně proti politice současné pravice vystupovat, bude pořádat různé protivládní akce spolu s odbory nebo různými hnutími apod., především však s občany. V této politice jí nic nebránilo. „Odparoubkování" strany byla podpásovka od vlastní strany, nyní je tedy skutečně „odparoubkována" a „odparoubkovatelé" mohou být spokojeni. Na rozloučenou jej někteří nazvali odpadlíkem, přeběhlíkem, dokonce by měl vrátit i poslanecký mandát. Strana zradila jeho, nikoli p. Paroubek stranu nebo občany a mandát mu náleží. Proč setrvávat tam, kde je v běhu neustále „odparoubkování", navíc velmi schopného politika?

ČSSD nasbírala hlasy díky současné pravicové politice, aniž by se musela nějak zvlášť namáhat. Pan Paroubek nezradil stranu, ale straníci jeho a vlastně dodnes nikdo nevysvětlil dostatečně voličům a občanům, čeho se p. Paroubek tak strašného dopustil. Zejména média jej u mnohých voličů těsně před volbami pomlouvala na objednávku pravice, které vadil a vadit pravici vlastně měl, zejména té současné. Tím, že jí vadil jen dokázal, že je mužem a politikem na svém místě. Kdo z ČSSD dnes vlastně skutečně vadí současné pravici? Snad jen dr. Rath, občas i p. Sobotka, p. Dimun a možná několik málo těch, kdo s p. Paroubkem souhlasí. Bylo mu vytýkáno, že je nekompromisním a tvrdým vůdcem, avšak sjednocoval stranu a nezradil voliče. Není tohle důležité? Sjednocená strana znamená, že ji nelze snadno rozbít nebo rozdrobit, že bude vystupovat jednotně, včetně jednotlivých poslanců a straníků. To vše postupně ve straně mizí.