Dovoluji si tento článek publikovat jen a jenom proto, že v textech současných publicistů je nadmíru problémů, jejich řešení, ale i osobností, které jsou označovány v tom lepším případě za levičáky, neomarxisty, či euromarxisty, v tom horším za bolševiky, socany, ba i komouše, ba až zdivočelé diktátory s totalitními tendencemi.

O klimatickém alarmismu

Na první pohled to vypadá, že se svět zbláznil kvůli klimatu. Ihned toho využívají skoro všichni politikové, ideologové, publicisté a další lokajové skutečné moci. Politikové proto, aby se zviditelňovali na nové módní vlně. Ideologové zase proto, že umí vždycky využít každý společnostní jev k potvrzení svého, jedině správného učení. Publicisté pak proto, že ví, za co se dají získat vyšší honoráře, či dokonce kariérní postup.

Podstatně horší je to s těmi lidmi, kteří jsou přímo aktivní ve věci samotné. Obvykle totiž, ti méně vědoucí, jsou mediální manipulací zneužíváni k prosazování jiných až ryze skrytých zájmů těch, kdo jimi manipulují. Ti, kdo se pak snaží vnést rozum do problematiky, jsou ideologicky nálepkováni, stále častěji šikanováni, ostrakizováni, dokonce vyhazováni ze svých zaměstnání a jiných pozic, zakazováni až soudně trestáni.

Klimatický alarmismus je vydáván, veřejnosti prezentován a ideově řazen do levicové politiky. V naprosté většině textů je prohlašován za výlučně levicovou politiku. Při hlubší analýze těchto tvrzení se však nenajde jediný relevantní důkaz, že tomu tak je. Taková tvrzení jsou nejčastěji, ba často jenom, argumentačně založena na jakémsi rádoby logickém zřetězení pojmů nový jev, pokrok, levice. Jenže ne každá novinka je pokrokem, viz třeba fašismus, z něhož vyrostl hitlerismus. Který za levici vydávat nelze, protože chtěl zničit první stát, který byl prokazatelně levicový. Rovněž ne každý pokrok je levicovým jevem. Spíše naopak. Kupříkladu technologický, nesporný pokrok, který vynesl Evropu na vládce světa, byl produktem bohatých, kteří zneužívali ostatních lidí, kteří pro zajištění své holé existence se museli podílet na zvyšování jejich bohatství. Takže šlo o pravicové chování.

Druhým nejrozšířenějším argumentem, kterým je klimatický alarmismus prezentovaný coby levicová politika je tvrzení, že jeho aktivisté jsou revoluční násilníci odmítající diskusi, protože jsou přesvědčeni o jedinečnosti své pravdy. Jde opět o matení způsobené pojmovým šermováním. Liberálním kapitalismem nejvýše oceňovaná americká revoluce nebyla naprosto jednoznačně levicovým jevem. Ani v nejmenším. Nejméně od vzniku Sovětské svazu pak pozoruji, že každý politický činitel své přesvědčení považuje za jedině, ba až jedinečně pravdivé, za které bojuje všemi prostředky, dokonce i válkou. Při tom naprostá většina z nich zcela určitě není levicová. Takže tvrzení, že jen levičáci jsou revolucionáři, násilníci a považují se za nositele jediné pravdy, je nesmyslem. A to nechci hovořit o náboženské víře velké části lidstva, abych do textu nezatahoval navíc ještě církve.