Před více než rokem jsem na žádost šéfredaktora odborného časopisu o bezpečnostních technologiích Security magazín napsal takový paranoidní text o cloudu - vzdálených úložištích, vzdáleném software a rizicích jejich užívání. Nazval jsem jej s odkazem na klasika "Cloud trend, šťastný Nový svět". Nyní vyšly na povrch první dvě "SIGINT/COMINT cloud sniffing" "global acces" operace. Nicméně... Americký deník Washington Post i britský Guardian ze 41 stránkové prezentace přísně tajného systému špehování občanů řady zemí zveřejnil pouhé čtyři stránky. A to je zpráva o "hlídacích psech demokracie".

Rizika cloudu jsou jasná: jde v prvé řadě o riziko závislosti na těchto stále více centralizovaných proprietárních technologiích, neboť kdo ovládá váš přístup ke konektivitě a k informacím, má moc vám ten přístup odejmout či jej omezit, filtrovat, nebo modifikovat. Ve jménu bezpečnosti, ve jménu morálky, ve jménu udržení své moci. Má totiž tu moc. Bez přístupu k těmto službám nejste nic. O tom se přesvědčila řada firem i jednotlivců, žadonících u správců služby facebook, aby zrušili jejich "odstřižení". Internet byl kdysi dávno vymyšlen a postaven na principu decentralizace s požadavkem přežití - i jaderné války. Přežije nyní snahu vlád takových velmocí, jako je USA, Rusko a Čína o jeho zkrocení?

Další rizika jsou taktéž jasná: jde o riziko úniků dat cestou hackingu, neboť každý systém je tak bezpečný, jak nejméně bezpečná je jeho nejméně bezpečná část. I zde platí "pravidlo Stierlitzovy radistky": Nepřítel naslouchá. Chcete-li cokoliv utajit, tak o tom nemluvte, nepište a v žádném případě to nikdy a nikde nesdílejte. Nikdo vám nikdy nezaručí 100% bezpečnost.

A konečně za třetí jde o rizika nuceného sdílení dat s vládami zemí, se kterými má dohody o výměně informací vaše vláda, a tudíž i s různými nejmenovanými třípísmenkovými agenturami, jejichž zájmy jsou mnohdy "černé". Jdoucí i proti zájmům vlád, které je platí. Technologičtí naivové, kteří VĚŘÍ, že jejich data ti druzí za jejich peníze chrání, byli v šoku. Jsou i dnes.

Věřit znamená hovno vědět, říkal mi můj ateistický dědeček, když babička odešla do kostela. Pochopil jsem a na Ježíška jsem věřit přestal. Od té doby jsem cynický ateista.