Když se řekne a), má se říci i b). Důvodů nadávat na komunisty je několik, prakticky všechny vedly nakonec k sametovému převratu, kde klíči kupodivu cinkali i mnozí komunisté a svazáci.
Kdysi jsem potkal navrátivšího se emigranta, bývalého instruktora americké CIC v Mnichově, který mi v rozhovoru potvrdil praxi navracení kopečkářů po špiónském rychlokursu zpět do republiky. Cílem nebylo, aby se v poválečné ČSR vybudovala americká agenturní síť, ale aby tito ideově nepřátelští uprchlíci si s režimem vyřídili účty a svou pouť zakončili s kulkou v hrudi při zpětném přechodu hranic či v komunistickém kriminále po zapálení nějakého stohu slámy. Pokud se jim podařilo přežít, tak je Státní bezpečnosti prozrazovali sami západní diplomaté. Záměrem bylo vyvolat v novém režimu chaos, pocit nejistoty a permanentního ohrožení. Západ se nepřátel nového režimu bál. Nechtěl, aby svou nenávistí otravovali poválečné smiřování všech přeživších se všemi přeživšími. Tak se postupně rozšířily paranoidní představy, že každá mandelinka je americký brouk a každý navrátivší se letec či vědec jezdící na konference je agent. Důsledky této hlouposti nesl režim celou generaci.
Ačkoliv komunisté celých 40 let pomlouvali Západ, nikdy ho za nic nechválili. Škoda. Svět ale nebyl nikdy černobílý. Propastný rozdíl byl mezi brutálně vojenským režimem pravicového generála Pinocheta v Chile a mezi režimem v SRN za vlády starosty Západního Berlína a předsedy SPD, levičáka Willy Brandta, autora Ostpolitik a pozdějšího předsedy Socialistické internacionály.
Za jeho vlády poprvé (tehdy vcelku konzervativně levicová) SPD získala 45,8 % hlasů. Vyjednal smlouvu s SSSR, právní status Západního Berlína a smlouvu s NDR pod heslem „Změna sblížením“. Jeho mottem bylo: „Chci riskovat více demokracie.“ Byl přesvědčeným antifašistou a prvním německým politikem, který poklekl u památníku obětí šoa ve varšavském ghettu. Byl prvním německým kancléřem, který navštívil Izrael, aby se setkal s Goldou Meirovou. Jel na Kubu, aby se setkal s Castrem. Setkal se i s Tengem Siao-pchingem a Michailem Gorbačovem .
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL
+
ParlamentníListy.cz
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
reklama
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA byl položen dotaz
Proč by na summit NATO nemohl jet i prezident?
Proč tam nemůže jet třeba společně s Babišem a třeba i Macinkou? Sám tvrdíte, že je to nejvyšší ústavní činitel, nejde mu ani odepřít, že obraně a NATO rozumí, je vrchní velitel ozbrojených našich sil a jeho úkol je přeci stát zastupovat navenek. Tak proč by tam nemohl jet taky? Myslíte, že by to by...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.
Další články z rubriky
15:21 Zbyněk Fiala: Nepropásněme tu krizi
Cílem Donalda Trumpa v íránské válce bylo posílení amerického trhu s ropou, ale kouzlem nechtěného j…
- 9:16 Zdeněk Jemelík: Vyvrhel a elity
- 13:39 Dominik Rusinko: Proč by ČNB nyní neměla zvyšovat úrokové sazby?
- 12:26 Ladislav Jakl: Brno = Karlovy Vary 2.0?
- 9:40 Ruku v ruce s tchajwanskými krajany za krásnou budoucnost sjednocení vlasti a obrody národa
- 15:49 Petr Dufek: Spotřebitelé se začínají obávat důsledků války v Perském zálivu



