Další věta Výborného článku „Dosud povinné poplatky za Českou televizi a Český rozhlas (ČT a ČRo) platily pouze domácnosti vlastnící televizní nebo rozhlasový přijímač“ je už čistá lež.

Poplatky byly povinné vždy, už od založení rozhlasové stanice Radiojournal ve vojenském stanu léta Páně 1924. Platily se za povolení přijímač vlastnit. Podle § 3 odst. 1 zákona 348/2005 Sb. je poplatníkem rozhlasového poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Právnická osoba není domácnost, ale firma. Takže autor lže.

Poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho přijímače v domácnosti, i kdyby měl rádií tucet, z toho jedno ve sprše. Je-li rozhlasový přijímač příslušenstvím dopravního prostředku, poplatníkem je provozovatel dopravního prostředku. Poplatník, který je podnikatelem, platí rozhlasový nebo televizní poplatek z každého rozhlasového přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, a jehož cenu si odečítá jako „náklady“ a tím si snižuje daně... Čili provozovatel autodopravy platí ze všech autorádií ve všech autech jako podnikatel a jako občan jeden poplatek z rádia u sebe doma. Provozovatel hotelu platí z každého rádia či televize v každém pokoji. I v recepci. To samé pravil předchozí zákon 252/1994 Sb. a předtím vyhláška 51/1985 Sb. a ještě předtím vyhláška 13/1974 Sb. To se ale ještě platilo 10 Kčs za rozhlasový a 25 Kčs za televizní přijímač měsíčně … Přepočítáte-li si to na počet 12 st. piv (česká obdoba BicMac indexu), zjistíte, že se dnes platí míň, než za Husáka.