Inflace v Evropě

Inflace v Evropě je nejvyšší za poslední dekády, nyní nad 9 procenty a jádrová inflace ještě ani nezačala zpomalovat a stagnuje kolem hranice 5 procent. Ačkoli ceny energií spadly na úroveň před invazí Rusů na Ukrajinu inflace je pořád žhavá a zdá se být alokovaná víc v reálné ekonomice. Svižný růst cenové hladiny je podporován širokým spektrem kategorií, nejvýrazněji službami. Nedostatek pracovní síly, kterému mnohé evropské země čelí kvůli stárnoucí populaci v kombinaci s růstem nominálních mezd, vede k vyšší spotřebě a komplikuje práci Evropské centrální banky (ECB).

ECB a americký FED (Federální rezervní systém) se nyní snaží snížit růst cenové hladiny, aniž by tím způsobili hlubší ekonomické zpomalení. To se zdá být nerealistické. Aby inflace udržitelně klesla ke 2procentnímu cíli, je potřeba výrazně zchladit pracovní trh a zvýšit nezaměstnanost. Tím se sníží inflace v oblasti služeb, která mnohdy tvoří dominantní část ekonomiky, a to výrazně zatlačí na celkovou inflaci. Společnosti ale nezačnou propouštět své zaměstnance, pokud k tomu skutečně nebudou nuceny, a to typicky kvůli upadajícím ziskům.

Z tohoto je patrné, že dosažení nižšího růstu inflace je v konfliktu se silným ekonomickým růstem. To je ale špatnou zprávou pro evropská aktiva, neboť ceny těchto aktiv jsou funkcí především ekonomické výkonnosti podkladového aktiva. Aby toho nebylo málo, budoucí boj s inflací mohou zkomplikovat optimistické trhy, které tak podporují reálnou ekonomickou aktivitu a možný růst cen komodit v důsledku znovuotevření čínské ekonomiky. Případné fiskální stimuly také mohou zkomplikovat boj s inflací.