OD MASARYKA PO HAVLA

V roce 1919 se msgre Šrámkovi a msgre Staškovi podařilo sloučením katolických ministran a hnutí založit Československou stranu lidovou. Přes marginální volební zisky (zhruba 6% - 9%) se tato pozoruhodná strana stala jazýčkem politických vah za téměř sto let své existence v šesti režimech a čtyřech státních uspořádáních. Největší úspěchy? Zamezení odluky církve od státu v letech 1921 – 1938 a zlegalizování  už zmiňované církevní loupeže v roce 2013 v podobě tzv. Restitučního zákona, kdy se za pomoci kvalifikovaných volebních zrádců z ČSSD po historicky první neúčasti v parlamentu, opět dostala strana do vlády a definitivně stopla jakékoukoli legislatitivní nápravu církevního velkotunelu. A ještě jeden rekord z pomyslné Guinesovy knihy politických rekordů.

V roce 1938 strana nezanikla, ale vstoupila do pravičáckého politického kabaretu Druhé republiky, zvaného Strana národní jednoty, aby v zápětí po jejím rozpuštění činila poslušně politickou stafáž v Národním souručenství v letech 1939 -1945. Víte, co je na tom velkolepé? „Lidovci“ si tak vlastně pojistili jakýkoli výsledek Druhé světové války. V Londýně totiž v exilové vládě dlel právě msgre Šrámek, tudíž ať už to dopadlo jakkoli, bohulibí strážci „hodnot“ měli nakročeno do jakéhokoli režimu v jakékoli vládě. Následující jednačtyřicetileté působení v socialistické Národní frontě pak už nemohlo nikoho překvapit. Zdá se, ža ani převážně antikomunistickou členskou základnu velmi poctivých a velmi naivních, převážně vesnických voličů.