OD MASARYKA PO HAVLA
V roce 1919 se msgre Šrámkovi a msgre Staškovi podařilo sloučením katolických ministran a hnutí založit Československou stranu lidovou. Přes marginální volební zisky (zhruba 6% - 9%) se tato pozoruhodná strana stala jazýčkem politických vah za téměř sto let své existence v šesti režimech a čtyřech státních uspořádáních. Největší úspěchy? Zamezení odluky církve od státu v letech 1921 – 1938 a zlegalizování už zmiňované církevní loupeže v roce 2013 v podobě tzv. Restitučního zákona, kdy se za pomoci kvalifikovaných volebních zrádců z ČSSD po historicky první neúčasti v parlamentu, opět dostala strana do vlády a definitivně stopla jakékoukoli legislatitivní nápravu církevního velkotunelu. A ještě jeden rekord z pomyslné Guinesovy knihy politických rekordů.
V roce 1938 strana nezanikla, ale vstoupila do pravičáckého politického kabaretu Druhé republiky, zvaného Strana národní jednoty, aby v zápětí po jejím rozpuštění činila poslušně politickou stafáž v Národním souručenství v letech 1939 -1945. Víte, co je na tom velkolepé? „Lidovci“ si tak vlastně pojistili jakýkoli výsledek Druhé světové války. V Londýně totiž v exilové vládě dlel právě msgre Šrámek, tudíž ať už to dopadlo jakkoli, bohulibí strážci „hodnot“ měli nakročeno do jakéhokoli režimu v jakékoli vládě. Následující jednačtyřicetileté působení v socialistické Národní frontě pak už nemohlo nikoho překvapit. Zdá se, ža ani převážně antikomunistickou členskou základnu velmi poctivých a velmi naivních, převážně vesnických voličů.
SE SOVĚTSKÝM BRUSELEM, S OSMANEM, KLIDNĚ I S ČERTEM
Dnes, v souvislosti s osmanským nájezdem na Evropu, se opět zviditelňují lidovečtí politikové po svém. Ústy pana Zdechovského či paní Šojdrové horlí o křesťanských povinnostech pomáhat bližním, o morálních apelech, ústy stranického šéfa pana Bělobrádka jsou občané ČR pak ujišťováni, že budoucnost naší vlasti je jen v pevném objetí ateistického Bruselského sovětského svazu. Sem tam pak zazní ještě mlhavé ujištění, že je třeba řešit, posilovat vnější hranice, vytvářet reálné podmínky…., - až si nikdo nevšimne, že v praxi tak nějak „skutek utek“. A to nejhlavnější – nedovolit porušování nájezdnických (lidských?) práv. Přepevná politická linie a podpora velkého katolického rétora (tajného imáma?) Halíka se rozumí samo sebou.
BEZVĚRCI V ČELE VĚŘÍCÍCH? ANO, JE TO MOŽNÉ..
Neuvěřitelná schopnost stylu ani nahá ani oblečená, ani pěšky ani za vozem, politická prostituce až bravurního provedení v podobě prakticky všech stranických šéfů, činí tento zajímavý subjekt zaznamenáníhodným v politické disciplíně – umění možného i nemožného. Jen si připomeňme zákulisní žonglování třeba takového pana Kalouska, který stačil od vyjednávání koalice KDU-ČSL a Sociální demokracie za tolerance KSČM v roce 2006 odskočit až do „jediné autentické pravice“ v podobě TOP-09. Není to úžasné? Tak mohutné názorové a „hodnotové“ rozkročení?
Dá se tedy dnes věřit politikům KDU-ČSL aspoň to boží pozdravení? Nevypadají spíše jako parta politických a morálních bezvěrců, jejichž jediným cílem je odměna za víru v Moc a Zlaté tele? Jsou kroky Křesťanské a sociální unie – Československé strany lidové skutečně křesťanské, sociální a lidové? A když nejsou evidentně československé, jsou aspoň české?
Poznámka pod čarou
Onehdy jsem si na procházce chtěl trochu podumat v intimitě a klidu chrámových zdí, utřídit si myšlenky, možná poprosit Boha, aby mi do nich vnesl více světla a pomohl určit správný směr. Byl jsem na Vyšehradě. Za vstup do kostela žádal dveřník 80 Kč. Investoval jsem tedy tuto částku do vedlejšího stánku, obdržel jsem dvě piva a k utřídění myšlenek pak skutečně došlo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
