Tím nejdůležitějším je očividný rozkol ve vedení „afrínských“, v němž podle všeho převážili zastánci spolupráce s Damaškem. O sílícím vnitřním konfliktu svědčily rozporuplné zprávy z posledních dní, podle nichž afrínská samospráva už pozvala na „své“ území syrskou armádu, která by Afrín uchránila před členem NATO Tureckem a jeho spojenci, další zprávy vše popíraly, zatímco další zdroje mluvily o ochotě Kurdů s Damaškem jednat. Tento zmatek se pročistil v pátek nad ránem, kdy kurdská samospráva Afrínu „vzdala“ dosavadní plány na sebeurčení, oficiálně přiznala, že Afrín je „integrální součástí Sýrie“ a pozvala na pomoc syrskou armádu. Po necelém týdnu tak došel naplnění dlouho odmítaný ruský návrh, v jehož rámci měli Kurdové v Afrínu svou bezpečnost vyměnit za návrat pod kontrolu Damašku.

Není zatím jasné, jak na tento vývoj zareagují další „hráči“ konfliktu. Turecko dál tvrdí, že jeho „Operace Olivová ratolest“ skončí až vyhnáním „teroristů“ (čili oddílů kurdských Lidových obranných sil, YPG) z Afrínu, přičemž ale Ankara současně ujišťuje, že nemá v úmyslu útočit na oddíly syrské vládní armády.

Damašek až dosud odmítal kosmetické ústupky „afrínských“, kteří nabízeli například vztyčení státních vlajek na úřadech. Ujištění o setrvání Afrínu v rámci Sýrie a žádost o vyslání armády se samozřejmě už rovnají „kapitulaci“ a poslušnému návratu pod „křídla“ Damašku,

Kurdové během války sice usilovali – přinejmenším – o autonomii na Damašku, nikdy se ale nepokoušeli svrhnout režim. Vysvětlení lze hledat v jejich vztazích s arabskými, konkrétně sunnitskými „rebely“. Většina z nich totiž přijala fundamentalismus, který ve svých extrémních podobách spočívá i na svébytné formě arabského rasismu. Jeho terčem – v podání třeba Daeše nebo syrské frančízy Al Kajdy -- se stali i muslimští, ale nearabští Kurdové, což pro změnu Kurdy přivedlo k tomu, že jejich oddíly v mnoha oblastech bojovaly po boku oddílů vládních.

Žádost afrínské YPG o pomoc tak v podstatě tyto vazby oživuje, neboť mimo jiné připomíná, že „umírnění rebelové“ ze Svobodné syrské armády (FSA), které Turecko proti Afrínu vyslalo, jsou ve skutečnosti jen „přemalovaní“ džihádisté nebo rovnou bojovníci Al Kajdy a že turecká invaze je zahraniční okupací. Svým způsobem tak Kurdové opakují hesla arabského nacionalismu, pro který je největším zlem právě koloniální okupace, zatímco okupovaní jsou takřka všichni vydáváni za světce.