Fajíz Sarrádž, šéf „libyjské vlády“, konkrétně té z Tripolisu, má sice podporu OSN a Západu, ale jinak nezná dne ni hodiny a horko těžko v hlavním městě udržuje alespoň nominální klid . Evropská unie mu – v rámci nejasných myšlenkových pochodů -- vložila na hřbet nesplnitelný úkol zadržovat migranty mířící do Evropy a po více méně marných „usmiřovacích“ káhirských rozhovorech s maršálem Chalífou Haftárem, lídrem vojenského křídla „tobrucké vlády“, zjistil, že západní soused Libye sice formálně dodržuje neutralitu, ale veškeré své naděje vkládá právě do Haftára. A tak počátkem března – stejně jako mnozí další blízkovýchodní politici v posledních týdnech a měsících -- zamířil Sarrádž k jednáním do Moskvy, kam Haftár pravidelně jezdí už tři čtvrtě roku, naposledy před pár dny.

Podle dostupných zpráv Rusko společně s Alžírskem už připravilo plán stabilizace Libye, nicméně skutečné motivy ruského postupu v Libyi zůstávají ve sféře spekulací.

Jak v rozsáhlé analýze připomíná Al Monitor, právě na Libyi se v roce 2011 začala „lámat“ ruská blízkovýchodní politika. Tehdejší prezident Dmitrij Medveděv v Radě bezpečnosti OSN odmítl vetovat rezoluci o Libyi, aby nevypadal jako ochránce „diktátora Kaddáfího“ a nezatahoval Rusko do tehdejší „soukromé války“ Hillary Clintonové proti Libyi. Vladimir Putin, z premiérského postu, naproti už tehdy na příkladu americké destrukce Iráku mluvil o „nové křížové výpravě“, aniž by ovšem pro Rusko stanovil nějakou jasnou politickou linii. A tento stav trvá dodnes. „Dokonce ani zahájení vojenské operace v Sýrii v září 2015 nevyjasnilo, zda má Moskva ambici nahradit Spojené státy coby ´nový blízkovýchodní hegemon´, nebo zda regionu využívá jen k tomu, aby se soutěžila s Washingtonem,“ konstatuje Al Monitor s tím, že chybějící jasná strategie je „spíš vědomou volbou ruských vládnoucích elit než známkou jejich zmatenosti. Postmodernita je charakterizována absencí spolehlivé strategie. Četná americká a evropská selhání na Blízkém východě to jen potvrzují, zatímco nesmyslná a katastrofická libyjská operace tento fakt jen dokonale ilustruje.“