Veškeré volby v uplynulých týdnech – počínaje Velkou Británií přes Polsko a Itálii až po Dánsko – přinesly pozoruhodně podobné výsledky. Ve všech případech lidé hlasovali pro omezení moci Evropské unie, deportaci uprchlíků a nacionalismus, který byl podle mnohých názorů už dávno odhozen na smetiště dějin, shrnuje v komentáři německý Die Welt.
Ať se to komu líbí či nikoli, vítězi se stali David Cameron, který hodlá izolovat Británii a omezit pravomoci EU, Andrzej Duda, který se novým polským prezidentem stal díky své lásce k vlasti a nedůvěře vůči Evropě, a k nim je třeba přičíst i dánského „sociálpatriota“ Kristiana Thulesena Dahla, který svou antiimigrantskou Dánskou lidovou stranu dokázal proměnit v hlavní politickou sílu v zemi a pomohl k moci pravicové vládě. Také italský premiér Matteo Renzi dostal v místních volbách „lekci“, když v Benátkách, tradiční to baště sociálních demokratů, zvítězil podnikatel Luigi Brugnaro s programem slibujícím spravedlnost a řád, podotýká Die Welt.
Připomíná rovněž „neuchopitelnou koalici“ neotrockistů a militantních nacionalistů v Řecku nebo příval nových stoupenců španělskému hnutí Podemos, které odmítá dosavadní politiku drastických vládních škrtů. Nejsou to všechno důkazy toho, že Evropané společně dávají přednost národním řešením před tím jednotným, evropským? ptá se německý deník a připouští, že jsme nyní v Evropě svědky všeobjímajícího odmítání EU.
Význam Evropské unie v poslední době citelně upadá
Je v této souvislosti asi příznačné, že zatímco levicové koalice Podemosu obsazují křesla starostů v Madridu, Barceloně a dalších velkých španělských městech, pravicová centrální vláda míří opačným směrem, nehledá oporu v Bruselu, ale „v tichosti“ mění Španělsko v „prvotřídního strategického partnera USA“, podotýká španělský deník El País. Od roku 2011 mají USA čtyři válečná plavidla na základě v Rota, nyní přichází dohoda o přítomnosti 3500 amerických vojáků a 40 dopravních letadel na námořní základně Morón, díky čemuž Washington získá možnost nejen kontrolovat celé Středozemní moře, ale zasahovat i na severu Afriky. Podle El País přitom Madrid „nechce zhoršovat vztahy s Ruskem nebo Čínou a naopak je odvážně rozvíjí“, a tak se snaží vojenskou spolupráci s USA marginalizovat, jako by se „jednalo jen o pronájem hotelového pokoje“.
Možná, že voliči svými hlasy nereagují jen na sociální či ekonomické problémy, ale i na fakt, že význam Evropské unie v poslední době citelně upadá na úkor Severoatlantické aliance, která je -- z hlediska členů -- s EU sice takřka totožná, ale na rozdíl od stále bezradnější a ztrácející se Unie, je aliance řízena autoritativními Spojenými státy. Právě zájmem USA, konkrétně udržením moci Spojených států nad Evropou, ve svém komentáři argumentuje například i britský The Times, když obhajuje nutnost rozmístění asi 40 tisíc amerických vojáků s tanky a další těžkou technikou v Pobaltí, které by jinak bylo „ponecháno Putinově libovůli“. Jednotě EU nebo její váze přitom nepřidává ani orientace na Spojené státy coby jedinou supervelmoc, která je patrná u většiny postkomunistických členů unie, které Bushův ministr obrany Donald Rumsfeld kdysi označil za „novou Evropu“.
Podle Die Welt bude přitom odklon Evropanů od Unie a příklon k národním zájmům pokračovat spolu s tím, jak bude sílit imigrační vlna, poroste „cena“ za řeckou krizi a budou klesat rozpočtové prostředky, z nichž mají Evropané -- podle USA – navíc ukrajovat ještě více peněz na zbrojení. Logika voličů je prostá, podotýká Die Welt: už nechtějí řád, v jehož rámci zisky korporací beztrestně mizejí za hranicemi, zatímco na ně samé se valí „všechny bídy světa“.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
autor: PV
